Zpověď "toho odvedle" aneb Pro tři body s Maruškou v zádech


Autor: hop - Datum: 14 leden 2020

Na hokejovém výjezdu jsem nebyl už moc let. Mí přátelé vědí, že jsem "ten odvedle", že moje srdce bije především pro SK Kladno. Takže první výjezdy s rodinou byly na fotbalové divizní mače do Hostouně a do Velvar. Ale hokejové dění sleduji, na základní část chodím málo, ale play off nebo baráž v některé ze dvou nejvyšších hokejových soutěží jsem nevynechal snad dvacet let. A lístky jsem si poctivě kupoval, i když jsem hlídal kluky a po příchodu ženy z práce jsem stihl jen třetí třetinu.

 

Když se objevila zpráva o chystané cestě speciálním vlakem na spartu (poznámka – i já budu respektovat pravidlo, že sparta se píše vždy s malým písmenem), v první chvíli jsem zajásal a rozhodl se, že pojedeme ve čtyřech.

Ale pak se mi to rozleželo. Tahle taškařice vyjde čtyřčlennou rodinu i s nějakou limonádou v hale na dva tisíce. Což bych za ten zážitek dal. Ale výsledek bude, že pětileté kluky to po třetině přestane bavit, budou otrávení a nakonec se budeme modlit, aby už byl konec a mohli jsme do vlaku. Dlouho jsem váhal, jednou jsem dokonce na hokeji sledoval dění u stolečku, kde se prodávaly vouchery, s dvěma tisícovkami v kapse. Nakonec jsem to pro sebe odpískal. V pátek, devět dnů před akcí, se objevila zpráva, že je vlak vyprodaný a vzniká pořadník pro případ, že někdo odřekne. V úterý jsem se dověděl, že žena bere kluky do kina a v neděli odpoledne mám volno. Ve středu jsem pro jistotu psal Zelímu, aby mě zařadil do pořadníku, ale věděl jsem, že je to bez šance. Zároveň jsem si začal vyhledávat zbývající volná místa na 4. galerii s tím, že když tak pojedu na vlastní pěst. Ale za chvíli jsem dostal odpověď, která mě příjemně šokovala. "Shodou okolností se uvolnilo, můžeš s tím počítat."

Neděle 12. ledna 2020. Doprovázím rodinu do kina a ve vestibulu si beru konkurenční plátky, Kamelot a Kladno žije. V jednom je Jágr na přední straně, ve druhém na zadní obálce. Jágrův dres s podpisem mám na sobě i já. Na jedné straně nemám tuhle módu moc rád. Je mi sympatičtější, když má někdo na dresu vlastní přezdívku. Nebo třeba starý dres s paní Poldi. Koneckonců tituly v 70. letech získané v těchto dresech už pamatuji. Ale já tenhle dres shodou okolností vyhrál před pár lety v tombole na festivalu amatérských filmů Klapka. Poprvé jsem ho měl na sobě na zápase druhé nejvyšší soutěže po Jágrově návratu. To byli mí kluci poprvé na hokeji (teda na třetině, pak se to nedalo a šli jsme domů). Pak jsem ho měl ještě párkrát. A jsou na něm památné skvrny od Zikiho, tedy hokejisty Zikmunda, když po postupu do extraligy na ploše stříkal šampáňo.

Takže stojím na nádraží v dresu a s igelitkou. Protože pivo piju málo, mám s sebou v PET lahvi svařené krabicové "Vino Tento – doporučují čtyři z pěti bezdomovců." Pak peněženku s doklady, klíče a malou kameru. Dlouho jsem váhal, zda ji vzít s sebou. Vím, že budu procházet rámem a že podle návštěvního řádu tam asi kamera nesmí. Přitom mobilem se natáčí ve stejné kvalitě, jen se hůř ovládá. Ale nakonec vítězí má filmařská úchylka. Před osmi lety tam byla maringotka sloužící jako úschovna. Nebo se vrátím do úschovny na nádraží. Nějak to dopadne.

Už se scházíme. A je nás jak psů. Do vlaku se nás tuším vejde 360. Svítí slunce, takže fotografové pořizující společnou fotku budou mít snímek pěkně vykreslený. Usmívám se do objektivu. A ten úsměv zůstane navždy skryt na společné fotce ve čtvrté řadě za osmou rozvinutou šálou zleva. :) Já fotím taky, a abych byl originální (protože ten čtyřsethlavý dav bude mít na snímku kdekdo), fotím ze své pozice fotografy. Pak obcházím vlak. Je to motorák a vzadu je zapojená mašina označená jménem Maruška. Takže pojedeme vlakem Kladenská střela s Maruškou v zádech.

A přišel čas nástupu. Všichni mají vouchery, které ukazují klukům zodpovědným za jednotlivé vagóny. Já si v práci tři dny říkal, že si musím vytisknout alespoň ten mail, abych měl něco v ruce. A tři dny jsem na to úspěšně zapomínal. Takže si vybírám vagón číslo čtyři, který hlídá můj kamarád, jehož nebudu jmenovat, abych mu nedělal problémy. A snažím se ho přesvědčit, že každý správný vlak má mít svého černého pasažéra. "Ty jedeš načerno? To jako fakt?" diví se Venca. Nakonec v nestřežené chvilce přece jen proklouznu dovnitř.

Je minuta do odjezdu. A je tady první vážná komplikace. Vlak není plně průchozí. Několik cestujících ze čtvrtého vagónu má žízeň a potřebují se dostat do vagónu číslo pět, kde je naražený soudek. Vystoupit je riskantní. Volají tedy ze čtvrtého do pátého vagónu telefonem. Mezitím se vlak rozjíždí. A je to Kladenská střela, ta nikde nestaví. Nanejvýš v síti soupeřova brankáře. Žíznivci zklamaně odcházejí do útrob vagónu. Snad nezhynuli a dožili se okamžiků příštích.

A rovnou mohu říci, že tohle byla snad jediná politováníhodná historka nedělního odpoledne a večera. Od této chvíle nás čekala jen samá pozitiva a sociální jistoty. :) Za zvuků pokřiku "Jedem, Kladno jedem, nic nezastaví nás, jedem, Kladno jedem, my zvítězíme zas" nabíráme rychlost. A se stoupající rychlostí roste i nálada ve vagónu. Ten, kdo byl někdy na výjezdu, to zná, a ten, kdo nebyl, stejně nepochopí. Projíždíme nádraží a zastávky, vystrkujeme šály, voláme na lidi stojící na perónech. Natáčím zevnitř a napadá mě, že bych to potřeboval proložit záběrem zvenku, ale nevím, jak to udělat. Dostáváme se na Hlavní nádraží. A pak dál až do Prahy Libně. Mezitím ovšem přichází malý pan průvodčí a dává mi krásný kartónový lístek. A za ním jdou i dva revizoři. Jeden z nich je Zelí, který si na můj mail pamatuje. Dává mi vstupenku do haly a taky voucher, což jako sběratel podobných relikvií oceňuji. Dostávám i samolepku. Platím příslušný obnos a od této chvíle jsem plnohodnotným účastníkem zájezdu.

Za chvíli vystupujeme v Libni. Za neustálého skandování se přesouváme pár set metrů k největší kryté aréně v zemi. A mně naskakují vzpomínky na to, co jsem tu prožil. Třeba vyprodané zápasy s Brnem a Slavií při výluce. Daviscupovou bitvu se Švýcarskem, kdy se vracel do týmu Radek Štěpánek. Hlášku, kdy jsme se potřebovali dostat do natřískaného metra, abychom stihli poslední autobus. Nešlo to, a najednou někdo z vagónu zařval "Pusťte Federera!" a místo se uvolnilo. A především "soustřel" slavných vítězství, kdy jsme během pár týdnů tady vyhráli Fed Cup i Davis Cup. Bohužel na Davis Cupu jsme ztratili v sobotu lístek a zpět nás už nepustili, že se uklízí. Neděle tedy byla u televize. To jsem měl na pořadatele z téhle nablýskané arény pořádný vztek. A teď jsem snad po osmi letech zase tady. Nadchází okamžik pravdy. Má igelitka jde do rámu a můj tep se zvyšuje. "Ta petka je špatně a ty klíče chci vidět", říká kluk od rámu a já se uklidňuji. "Tu lahev si můžete vzít a klíče Vám ukážu." Vino Tento, o němž jsem psal výše, jsem totiž ve vlaku rafinovaně přemístil do svých útrob. :)

Stihneme ještě konec rozbruslení, pak úklid ledu a je to tady. Po pár desítkách vteřin dostáváme gól. Ale celkem brzy je vyrovnáno. Následuje branková přetahovaná, v níž nejprve taháme za kratší konec. Ale ze skóre 4:2 pro spartu se nakonec vyklube vítězství Kladna 8:4. Do rozboru hry se pouštět nebudu. Mám hokej rád, dovedu ho někdy emotivně prožívat, ale nebudu předstírat, že mu rozumím. Ale to, že po dlouhém zranění nastoupil Jaromír Jágr a že se na vítězství podílel čtyřmi body do kanadského bodování, jsem samozřejmě zaznamenal. :)

Divácký rekord tentokrát nepadl, bylo něco přes 14000 diváků. Ale i tak je to návštěva pěkná. A vítězstvím jsme se jednak vzdálili sestupové poslední příčce a zároveň si upevnili 10. místo. Co by znamenalo, o tom radši nebudu psát, abych to nezakřiknul.

Střih. Vagón číslo 4, někdo skanduje, někdo si hraje s mobilem, a ti, které zmohla síla okamžiku a Vino Tento, jen tak sedí. Přichází Zelí, jeden z hlavních pachatelů dnešního výjezdu. Na chvilku si přisedne (protože prohlídku vagónů 1 – 4 právě dokončil a dále se nedostane, jak bylo uvedeno výše) a prohodí: "Tak se to snad povedlo." Má pravdu.

Dnes se to povedlo dokonale.

Pavel Hop Kratina

Foto přiložené níže:
2x Zelí
8x Chozé & stativ (Děkujeme!)

 

PřílohaVelikost
vns-00001.jpg479.83 KB
vns-00002.jpg359.04 KB
vns-0001.JPG10.79 MB
vns-0002.JPG10.81 MB
vns-0003.JPG7.4 MB
vns-0006.JPG8.2 MB
vns-0007.JPG5.1 MB
vns-0009.JPG11.25 MB
vns-0010.JPG7.56 MB
vns-0015.JPG7.79 MB

Facebook

Komunita

Povinná četba

HLAVNĚ NESPADNOUT!
Stephen Foster
Muž, jeho syn a jejich fotbalový klub
V tomto ironickém vyprávění o fandovské posedlosti, pojednávajícím o islandských majitelích, věčně se střídajících trenérech, neschopných hráčích, indických koláčích a stadionech, které se vyrovnají tomu nejlepšímu z východoněmecké architektury, se jistě poznají příznivci podřadných klubů z celého světa.

ZÁBAVA

Přívětivé místo pro fanoušky kladenského hokeje, kteří si rádi hrají nebo zrovna nemají co na práci. AKTUALIZOVÁNO!