Jak jsme si přivezli postup z Plzně

"Mám popisovat i středeční výjezd?", říkám si a přemítám, jak vlastně ten článek uvést. Nakonec docházím k tomu, že v úvodních větách popíšu tento svůj myšlenkový pochod a na časové ose začnu ve středu večer. Po výsledkově nevydařeném utkání, které skončilo divokým skóre 6:5 pro západočechy, jsme cestou zpět sčítali duše na čtvrteční výjezd a listina přislíbivších se zvolna plnila.

Bus s "plastikama" dorazil na Kladno někdy kolem půl jedenácté a všichni se rozprchli do svých domovů, squattů, příbytků a obydlí načerpat síly na v tu chvílí zítřejší zápas. Zelí, Zděnda a já jsme se domluvili, že ve čtvrtek od dvanácti budou poslední dva jmenovaní v kutlochu na zimáku zajištovat hladký chod předprodeje vstupenek. Poté jsme ještě se Zděndou vyrazili na menší večírek.
Ve čtvrtek kolem půl dvanácté jsme tedy dorazili na zimák a očekavaje nápor výjezduchtivých kladeňáků jali jsme sobě oběd objednati. Tentokrát už čevabčiči nebylo a Zděnda na něj kdovíproč prej neměl chuť, dali jsme si hovězí na česneku se špenátem a bramborovejma knedlíkama. Bylo krátce po poledni a žádný nápor zájezdníků ani výjezdníků (zájezdník jede busem, výjezdník po vlastní ose) se nedostavil. Žádné fronty, tlačenice, davová hysterie, ušlapaní lidé v davu...nic se nekonalo a tak jsme záhy seznali, že účast modrobílých na dnešním utkání bude nižší, než předešlý den. Kolem jedné dorazil Zelí, postupně přicházely i další známé tváře. Konečný součet zájezdníků a výjezdníků se dostal na padesátku a úderem třetí hodiny, kdy dorazil už vice než dvanáct hodin bdící Georgino, jsme vyrazili směr Plzeň.
Bylo domluveno, že v Berouně na OMV vyzvedneme Bugra z Be. Čerpací stanici jsme v poklidu míjeli a už už si to šinuli na dálnici, když tu se v někomu hnulo svědomí, že by nebylo hezké tam Bugra nechat. Trochu jsme tedy na dálničním nájezdu couvli a zaparkovali bus za pumpou. Následoval typický obrázek každé zájezdové zastávky: postavičky v modrobílých dresech obsypaly regály s pivama a bagetama. Nutno poznamenat, že konkrétně na této pumpě mají vynikající sendvič "kuřecí gyros". Nezdrželi jsme se dlouho, výhled nebyl ani dostatečně romantickokrajinomalebný ani industriálnětechnokratický, nebyl tedy důvod setrvávat déle.
Na okraji západočeského města na Agipce nás již očekával smluvený policejní doprovod a také plzeňská pátá kolona - Gazza a Kalenďák. Opět jsme tuto žlutočernou, slohově nevýraznou stavbu míjeli celkem v klidu, zastavili jsme o kousek dál. V tento den nějak nebyli bohové nakloněni komunikaci Georgina s řidičem. Naložili jsme výše jmenované jedince a za doprovodu několika policejních vozidel vyjeli do centra. Bery se opět infantilně dožadoval majáčků, jichž se mu záhy dostalo a opět jsme celkem efektně dorazili k zimáku. Vystoupili jsme, sešikovali se, elévové se chopili bubnů a Georgino modré vlajky s Poldinkou a hurá na stadion. Tentokrát nás policie doprovodila k jinému vchodu než včerejší den a tak se ještě Zelí a Gazza vypravili směrovat výjezdníky-autaře správným směrem a rozdat jim lístky. S Georginem jsme ještě vyčkávali u vchodu a pohodově pokecali s pár lidma od policie. Čas úvodního buly se však kvapem blížil a tak jsme tedy vlezli do útrob plzeňského zimáku do sektoru pro hosty.
Jak jsem již předeslal, bylo nás cca o sto hlav méně než den předtím, měli jsme tedy v sektoru dostatek místa. Specifikum plzeňského zimáku je v tom, že se do sektoru na stání nesmí s žádným nápojem. Je mi to poněkud záhadou, protože jsou tam jen betonové schody a pokud by tam někdo něco vylil, zcela jistě by to tomu betonu neublížilo. Po důvodech tohoto opatření jsem však nepátral, některé nevysvětlitelné úkazy rád přenechám panu Dänikenovi, jistě je dá do správných souvislostí.
Utkání probíhalo a naši měli na ledové ploše více ze hry, v hledišti jsme nebojím se prohlásit dominovali. Západočeští diváci a přihlížející se na nic nezmohli a jakoby již tušili svůj konec, jen rezignovaně sledovali hru. Samozřejmě si neodpustili pár neurvalých pokřiků a gest, ale to je tam už tradiční. Koneckonců od příznivců klubu, který nikdy nic nedokázal a jako největším úspěchem se pyšní pod stropem zavěšeným dresem s číslem 800 symbolizujicím počet odehraných zápasů v lize jedním z jeho hráčů, nelze nic jiného čekat. Jaký to rozdíl oproti našim zavěšeným dresům.
V našem kotli panovala veselá, klidná a optimistická atmosféra. Gazza se chtěl zase zabít žrádlem, tentokrát ke klobáse přidal i krkovičku. Slečna Veronika to neměla hozený do masky, tak si na sólo netroufala, ale jinak fandila co ji hlasivky stačily. Bugr z Be se po počáteční nervozitě také uklidnil a s optimismem si užíval hokeje. Letadlo se vytasil s maskou a cylindrem a kouzlil. V Sáfovi dle mého názoru dřímá neobjevený pěvecký talent, což chvilemi dokazoval svým mohutně znějicím popěvováním a skandováním. Za stavu 1:1 Kalenďák prohlásil: "Teď to zlomíme!" O pár sekund později to Prochy trefil a dostali jsme se do vedení. Kalenďák tedy přislíbil, že své šamanské zaříkávadlo použije ještě během třetí třetiny. Nic se nemá nechat náhodě, notabene v play off, a tak to ještě Gazza pojistil Sikitou a Michalem. Nějaké kejkle se šálou prováděl i Bugr z Be a tak bylo jasné, že si postupové vítězství povezeme domů už dnes. Když to po nádherné akci David Hájek trefil, naše radost neznala mezí. Užívali jsme si fandění a bavili se i improvizovaným chaotickým "jééééé, jééééé, jeééééé..." Plzeň se sice ještě v závěrečných minutách snažila o něco pokoušet, ale marnost nad marnost. Výhru a postup slavilo Kladno. Proběhla děkovačka s hráči i s obvyklým Vylezte všichni! a s písní Good bye jsme opustili zimák. Za doprovodu policie jsme v poklidu došli k autobusu a bez dalších okolků vyrazili zpět do hokejového města. Měli jsme to opět s majáčkem a k Beryho radosti i s houkačkou, průjezdy křižovatek na červenou...byla to jízda vítězů.
Na okraji Plzně se od nás oddělila pátá kolona, která tam měla auto, s tím, že se ještě sejdeme na benzíně na dálnici. Cestou z Plzně nás ještě míjelo několik troubících a blikajících aut s kladeňákama, kteří z okýnek mávali a točili šálama. Po půlhodině jsme zastavili u pumpy Esso (tři pumpy za dnešek, pokaždé jíná) na občerstvovací zastávku. Bugr z Be si koupil tradiční vítěznou Bohemku, avšak uzřiv toto Zděnda jal se ji okamžitě bouchnout a symbolicky tak zapít vítězství v sérii. Gazza s Kalenďákem měli prý po včerejší prohře počmárané auto, tentokrát vzali věci do svých rukou (doslova) a počmárali si auto sami. Dopili jsme šampus, koupili nějaká pivka (někdo Prazdroj na oslavu, někdo Budvar jako aklimatizační předzvěst následující série), nějaké jídlo, rozloučili se s personálem a pokračovali ve zpáteční cestě. Na té se nám mezi Berounem a zastávkou Na Hřebenkách podařilo z autobusu vytrousit jeden buben a kompresor. Na vině byly špatně zavřené dveře dolního kufru autobusu. Kuriózní situace, pravda, ale stalo se. Dojeli jsme tedy na Kladno a Zelí s Dobrotou se vydali autem zpět prohledat okolí. Našli jen kompresor. Ovšem v době psaní tohoto reportu je už na světě i buben a tak tedy vše dobře dopadlo.
Díky všem, kteří byli v Plzni, kteří fandili u televizorů, radiopřijímačů, internetových onlinů a všem ostatním. Povedlo se a jedeme dál. Příští týden vzhůru na jih.