Několik dalších postřehů (aneb: Budvar nám moc nejel!)

Kolega Zděnda, dobře on, níže popsal hlavní highlity naší jihočeské anabáze. Já bych si tedy dovolil jeho článek doplnit o několik věcí, které nezmínil (a to z důvodů těch, že buď o nich neví anebo si na ně nevzpomněl). Taktéž získáte nástin celé naší trachtace z jiné perspektivy, což nemalá část z vás jistě uvítá.

Cesta tam a co tomu předcházelo
Po dobrých zkušenostech se systémem předplatného vstupenek a zájezdu jsme se rozhodli udělat to samé i na Budějky. Bohužel nám to trochu komplikovala avizovaná cena vstupného do sektoru C1 - byla dost nadnesená. Neuděláme nic, řekli jsme si a snažili nasadit vybírané částky na nejnižší možnou hranici. V pondělí po vytištění poukazů a předání Čendovi na krám, volala pracovnice z HCČB, že ceny budou normální. To jsme přivítali a začali se obávat, zda bude kapacita 107 osob stačit jistě velkému zájmu. Stačila a ještě byla rezerva, žádný velký zájem se totiž nekonal. Skóre zájezdníků 22 středa a 14 čtvrtek nás vyděsilo. Museli jsme tedy sáhnout k nepopulárnímu opatření a zrušit cestování vlakem, na které bylo natěšeno již cca 15 skalních. Po kolejích se tedy vydali jen Bugr z Be + Táňa, Gazza a Malčák, jemuž prý plzeňská cesta busem neudělala dobře. Zbytek se přidal k zájezdu s heslem, že si to vynahradíme v semifinále. Sled několika nemilých zpráv, které následovaly před odjezdem, popsal Zděnda níže. Bylo tedy potřeba vyrazit co nejdříve a co nejrychleji do Budějovic pro vstupenky, aby se předešlo zmatkům a našemu lynčování. Ihned jsem začal shánět vůz se řidičem, kterých se mi již při vyřizování objednávek vstupenek několik nabízelo. Vyšel hned první pokus a přidal jsem se tedy k osádce stíhačky pilotované Jardou Vrškem. Společnost tvořila ještě Hanka a její bratr Zdenda. K mému menšímu údivu jsme vyrazili přes Beroun, ale neřešil jsem to, řídí řidič a ten jistě ví co dělá. Jal jsem se tedy sčítat sumy objednaných fandů chtivých vstupenek. Hanka, civilním povoláním učitelka matematiky, mi v tom byla nápomocna. V Berouně na pumpě jsme dali tam již tradiční gyros, kofolu, wc a já jsem při té příležtosti zakoupil DVD Nuda v Brně. Podtitul filmu zní Komedie navzdory osudu - to by mohlo být znamení! Většina akcí, které nevalně začínají, končí úspěchem. No uvidíme.
Cesta po silničkách vesele ubíhala. Rádiové hity vystřídal soubor Tři sestry, což jsem nepřivítal s bezmeznou radostí, ale song Pumpa nakonec potěšil. Dobrá nálada ve voze nabrala na maximu zejména, když se Jarda za Příbramí ptal navigátorky Hanky "Teď na Milevsko?" bohužel otazník nevyslovil moc zřetelně a jeli jsme na Milevsko místo na Votice. Tím se cesta zase poněkud protáhla. Ovšem vynahradila nám to pěkná panoramata, zámek Vysoký Chlumec a později zejména čtyři chladící věže starého, dobrého, kouřícího Temelína! Jihočeský kraj nás vítal obligátními rybníky, lesy a také malebnými vesničkami s neméně malebnými názvy. Vilasovu Lhotu připomínající jednoho z členů známeho tria redaktorů Sorry Fefík-Vilas-Vářka jsme projeli téměř bez povšimnutí, zato při míjení odbočky na Žemličkovu Lhotu (připomínající jistě víte koho) jsme se dosti nasmáli. Blížilo se Milevsko. Na tamní pumpě jsem okamžitě zamířil ke stojanu s novinami, abych zakoupil MF Dnes s jihočeskou přílohou. Důvod byl ten, že předchozí den mi volal místní novinář s tím, že připravuje celou stránku o naší sérii play-off a že jestli bych neposkytl pár minut k rozhovoru. Tyto telefonáty nemám zrovna v oblibě, jelikož to většinou dopadne fiaskem a těch několik vět co řeknu dostává naprosto jiný kontext. No podvolil jsem se a něco málo řekl. Byl jsem tedy zvědavý jaká zase bude ostuda. Dopadlo to dobře, většinu informací opsal tady z webu, takže OK.
Po průjezdu kolem již zmíněné JETE začaly první telefonáty autařů a jejich otázky ohledně vstupenek. Trpělivě, ale později již poněkud nervózně, jsem vysvětloval, jak se věci mají a že tam budu cca za 1/2 hodiny stát připraven u vchodu. Volající byli naštěstí chápaví. V předtuše zácpy jsem před ČB ve voze prohlašoval, že by nebylo dobré jet přes centrum, ale vzít to jako minule kolem výstaviště z druhé strany přes řeku. Následoval telefonát a ujištění, že přes centrum je to lepší ať jedeme tudy a zaparkujeme u nejmenované samoobsluhy diskontního typu. Říkám dobrá a v tu chvíli již zatáčíme někam a šineme si to do zácpy u řeky. No nic. Po asi čtvrthodinovém popjíždění a obavě z toho, že autobus s plastiky je již u zimáku, vyskakuji z vozu a uháním ke stadionu pro vstupenky. Spěch nebyl na místě, pár autařů a místních trpělivě čekalo a modrobílý autobus dorazil až v 5. minutě úvodní třetiny.


Odbočka k ledu
Nemá cenu se rozepisovat. Středeční výkon z naší strany poněkud nevýrazný s až moc velkým respektem. Čtvrteční lepší a ke konci s jistou nadějí, že jsme nejeli zbytečně a alespoň si gól zařveme - bohužel. Potvrdilo se ale, že výkon v druhých zápasech je vždycky lepší. Co se týká atmosféry v hledišti, pokud nepočítám motorácký kotel, tak ze strany domácích příznivců poněkud divadelní atmosféra. Někteří z nás začli hecovat kolemsedící budějičáky ať aspoň tleskají, ale moc se to neujímalo. Občerstvení a wc klasika s frontama. Aréna nearéna. Prostředí jak v kanceláři nebo superhypermarketu. Shodli jsme se na heslu: Stop výstavbě nových arén! Nezapomenutelné bylo provolání obsluhy u bufetu "Chce někdo něco jinýho než pivo?" Odpovědí bylo mlčení a okoralé hotdogy se válely na pultu dál. Povzbuzování z naší strany bylo i přes handicap chybějícíh velkých bubnů standardní. Někdy zmatek, občas humor a povětšinou tradiční slogany a melodie. Druhý den to bylo určitě lepší neboť dorazily čerstvé posily typu Koťák, Trnís, Yarda a s nimi tradiční bicí souprava. My byli tou dobou již v posledním tažení.


Áftrpárty part. 1 - Gerbera
Tento úsek podal Zděnd, takže jen doplním dvě věci. A)Ubytovna byla dle očekávání a s ramínkama. Zklamáním pro mě bylo, že název U Nádraží znamenal u autobusového, nikoliv u vlakového, takže výhled na kolejiště a houkání posunovacích lokomotiv se nekonalo. 2)Přesun na tuto ubikaci byl opravdu delší než jsme čekali, což někteří jedinci nevítali a vyhrožovali spaním po nádražích a mostech. To samé se potom opakovalo při hledání domluveného restaurantu Gerbera, který jsme však zdárně našli. Bloudění městem jsme si ale zpestřili několika komíny svítícími do noci a následnou diskusí o nich, což okamžitě zahánělo chmurné myšlenky. Gerberu jsme našli. Mám pocit, že když jsme jí navštívili před 7-8 lety byla tato restaurace v tradičním stylu kulturních domů, nyní ale příjemně udělaná sportovní putyka. Ke konci našeho účinkování v ní jsme místní obecenstvo neúnavně bavili hitem Good Bye. Po rozloučení v cizm jazyce se nabízela otázka co dál? Tedy ani ne tak co (to bylo poměrně nabíledni), ale spíš kam.


Áftrpárty part. 2 - Pod Šibenicí
Ten název je bez záruky, ale mám pocit, že se to tak jmenovalo. Šibenice tam každopádně byla. Nejlepší hospody jsou vždycky ve sklepě a ani tato nebyla výjímkou. Tady bych jen dodal, že dva hosté odešli záhy poté, co jsme spatřili jukebox a ihned jsme začali dělat maximum pro to, abychom ho zavařili. Více napoví fotky v příloze. Obsluha byla naštěstí nadmíru chápavá. Způsob placení, loučení a cestu na ubikaci si taktéž netroufám popisovat. (Vše proběhlo bez problémů, panáků bylo nepočítaně a piv ještě víc. Při odchodu se nám ztratil Miloš, což jsme zjistili až během cesty na ubytovnu. Způsob, jakým se tam dostal on, stejně tak jako záhada pokoje 41A, už zůstanou asi navždy zahaleny tajemstvím. - pozn. Clouseau)


Dopolední procházka městem
Paprsky ranního slunce neodbytně pražily na mé lůžko u okna a hlasy pořvávajících spolunocležníků lákaly k opuštění panelového objektu a návštěvě centra. Snídani jsme nemohli vynechat. Bohužel jsme asi zvolili špatnou trasu, protože žádné vhodné zařízení nebylo. Buď bylo zavřeno nebo se nevařilo nebo nečepovalo nebo nekouřilo. Po marném vyptávání místních kolemjdoucích jsme znechuceni zalezli do jednoho z barů u náměstí, kam si odskakují na mítinky sekretářky a manageři z okolních kanceláří. Podnik měl totiž kuřáckou část a někteří z kamarádů již byli nervózní. Dali jsme ranní kávu, tatranku, někdo první ranní a pročetli jsme se zájmem čerstvý tisk. Nadpis ve Sportu "Unikli výprasku" nás tak pobouřil, že jsme se začali chystat k protestnímu odchodu. Navíc, když se mistr Vemen marně dožadoval sekané. Měli jen dortíky a saláty. Holt ne každý drží linii. Sterilní podnik jsme opouštěli s poznámkami na rtech. Zde bych ještě dodal, že kolega Plech to ráno nasadil 4 Moravce (dle Baumaxovy stupnice).


U Hrušků
Po snídani byl čas na oběd. Pokračovali jsme v hledání vhodné restaurace. Tentokrát jsme však byli neodbytní a začali se ptát postav, u kterých jsme odhadli vhodnou znalost poměrů. Pověstné Masné krámy nám byly místními několikrát rozmluveny. Zmerčili jsme dva týpky naší kategorie, z nichž jeden byl podle druhého zanlcem všech hospod ve městě. Nemohli jsme narazit na nikoho lepšího. Neomylně nás poslal ke Hruškům. Zasedli jsme a kontaktovali paralelní soubor. Obsluha byla ze skupiny poldiboys&poldigirl dle mého názoru poněkud nervózní. Byl čas obědů a měli toho asi moc. To dokumentoval mnou objednaný gratinovaný kuřecí plátek s nivou a kroketami. Dorazil bez nivy a já aniž bych si toho všiml jsem započal obědovat. Niva přišla cca s 10 minutovým zpožděním, zato v množství větším než velkém. To potěšilo. Proběhlo líčení zážitků z dopoledne, prohlídka snímků z předchozího dne a večera a něco zpěvů. Pan Letadel neomylně zapíjel oběd rumem. Asi po hodince začal personál naznačovat, že se budeme loučit. Byl čas jít. Asi do věží.


Siesta na náměstí
Výstup se však vzhledem nekonající se turistické sezóně nekonal. Škoda toho! U věže nás zaujala nadživotní socha jakéhosi místního buditele nebo obrozence (pokud to byl někdo známý, tak se omlouvám, ale jméno mi neutkvělo). Padaly návrhy obléknout ho do našich barev. Věnovat dres a šálu a přispět tak dobré věci ale nikdo nechtěl. Stejně by tam někdo z přítomných vyšplhal jen horko těžko. Usadili jsme se uprostřed náměstí u Samsonovy kašny. Část se jala relaxovat, druhá část pobíhala v podloubích a sháněla občerstvení různých příchutí. Potěšil stánek s točenou zmrzlinou, to se počátkem března jen tak nevidí. Miloš si vyžádal dokonce polevu. Po přísunu lahví s pěnivým mokem dosahovalo blaho vrcholu a jak pronesl tajemný Z.: "Bejt červenec, tak do tý kašny skočim!". Naštěstí nebyl. Blížila se půl čtvrtá a my vyrazili s předstihem ke stadionu.


Opět zimák
Zasedli jsme do kombinace bufetu a cukrárny jak je zmíněno v předchozím článku. Vyrazil jsem opět na ústředí pro vstupenky, aby se to nepletlo vzal jsem jich stejně jako minule. Mezitím totož dorazila zpráva, že bus z kladna obsadilo 25 lidí, což bylo potěšující. Sympatická paní vstupenkářka líčila zážitek s včerejším výtržníkem z našich řad. Hodil nějaký kelímek či co a byl vyveden, ale nemohl jsem na to nic moc říct, byl to jeden z nám neznámých kladeňáků. a navíc jsem incident neviděl. Proběhla nějaká piva, káva, antiperle a další cukrovinky. Naplnili jsme placatku a někteří vyrazili na tribuny, já distribuovat vstupenky. Bus s našimi dorazil akorát.


Po hokeji a cesta zpět
Cestou ze zimáku a přes řeku proběhla menší slovní potyčka, která vyvrcholila šťouchanicí a následnou výměnu nadávek v parku. Za toto se omlouvám, některé řeči místních už mi celkem vadili. Hlavně slogan My jsme motor co jste vy! mě poněkud začal nasírat. A to proto, že 2x 2:0 není samozřejmě dobré, ale debakl to není. Nebyla vhodná doba na takovou ironii. No nasedli jsme, odjeli jsme. Menší caruso a bláboly do mikrofonu nechyběly. Jelikož jsme přijížděli na Kladno před 23. hod. bylo jasné, že na Zimáku na nás nečekají. Operatvně jsme vysedli na Sítné s tím, že se pokusíme přemluvit obsluhu Naganobaru, aby nám tam uschovali bubny do neděle. No snad tam zítra budou a my o ně zas nepříjdeme. Ještě chvíli se linuly nocí různé zvuky a hluky.


Shrnuto
Tak tolik ode mě. S tím Budvarem to nakonec tak slavné nebylo, protože co si pamatuji ochutnávali jsme především plzeňskou provenienci. Na čepu byl místní ležák snad jedině na zimáku a tam byl poněkud teplejší. I přesto doufám, že se tam minmálně jednou ještě podíváme.


Fotografie od Mlýna zde
Níže fotografie ode mě (ozančeny DSCN)
Pod nimi foto ze čtvrtečního zájezdu a cesty zpět od Dobroty (označeny Dobrota :)