Letošní mezidobí po sezoně je v kladenské kabině ve znamení slušného průvanu. Některé odchody se očekávaly, jiné nás překvapily a jeden nás vytočil. Ne proto, že k němu došlo, ale díky okolnostem, které ho provázely. Proč může většina hokejek odejít se stoickým klidem a někdo má potřebu kopat kolem sebe? Pořád chci věřit tomu, že to dotyčný nemyslel doslova, protože kdyby tomu tak bylo, je to veřejná poprava sebe sama.

Na přelomu roku zastihla tým i tábor fanoušků šokující zpráva o náhlé indispozici trenéra Müllera. Jak to poznamená mančaft? Kdy se Gerd uzdraví? Kdo ho nahradí? Kladenskou veřejností lomcovala spousta otázek. A dnes? Mužstvo se sebralo, zachránilo soutěž a pan Müller se věnuje čilé rekonvalescenci. První dvě skutečnosti má na "svědomí" zachránce situace; ostřílený hokejový odborník Otakar Vejvoda.

No máme to letos za sebou. Nejlepší fanoušci z Jihomoravského kraje se zdrželi poněkud déle než se očekávalo, ale na druhou stranu se to od tohoto proměnlivého, nesourodého tělesa rychlofanoušků dá očekávat příště. Snad nepřivezou laser show. Sezóna je naplněna, zítra se rozpouští led a pánové půjdou slavit. Tedy ti kladenští, aby bylo jasno. Chybět mezi nimi nebude Jarda Kalla a Milan Toman.

Přiznám se, že si vůbec neumím představit, jak to bude dneska probíhat. Hlavně na ledě, jestli se bude hrát zas bez gólmanů... V ochozech mám jasno, tam budou Brňáci deklamovat, jak jsou ti TOP až do roztrhání. No bude třeba zabrat - doma jsme my. Jen nevím, co ta Kometa chce furt oslavovat. Koupili extraligu a tu nakonec zachránili, to je důvod k nějakýmu happeningu? Mám rozporuplné pocity.

Před startem letošní sezóny, tohle asi nikdo nečekal, ale stalo se a musíme to brát, tak jak to je. Play-out pomalu končí a už není o co hrát. Minulý zápas všechno rozetnul, extraligová příslušnost zůstala zachována, ale způsob jakým se to stalo, byl více než nešťastný. Nula s Vary, to je otřesné. Vidět ty komedianty se radovat snad ještě horší. Oklepat a doklepat, chtělo by se říct. No uvidíme...

Jistota, která nás udržela v extraligové příslušnosti se rodila velmi těžce. Karlovy Vary si zajuchaly, my jsme drobátko trpěli. Nu což, jedeme dál. Máme na to být jinde než dneska jsme. Ročník nějak doklepem', ale příště chceme určitě víc. Kladno je pojem a nikdy to nebude jinak. My víme svý, kluci ví svý a napřesrok to musí být jiné. A Franta Kaberle bude snad u toho.

Když jsme hráli naposledy s Becherovkou, tak už jsem viděl tři body v kapse. No nevadí, ale lechtání nervů už by mohlo skončit. Třeba zrovna dneska, když už tu máme zase ty Vary. Zápas to ovšem nebude lehký. Zelenočerňáci přijedou povzbuzeni výhrou od černozelenáčů. Modrobílí od bílomodrých také dovezli bod, tak uvidíme. Jak nádherně máme zbarvený ten play-out...

No škoda, výhra za tři body by dodala klidu. I když skoro ze všech stran slýchám, že už je to v pohodě, tak jsem na pozoru. V neděli v Brně to bude zajímavé. Kometě už o nic nejde, přesto jsem si jistej, že nic nevypustí, poněvadž místní betelné publikum jim nic neodpustí. Nějaký ten bod by jsme ale přivézt měli. Myslí si to i Marek Trončinský.

Škoda posledního zápasu ve Varech. Ale bylo to tam celý nějaký prapodivný na tom konci. Už jsem si říkal, že se stane zázrak a opět se povezou tři body z venku, avšak osud byl proti. Nakonec i ten bod není k zahození, ale mohlo být už jasněji. Takhle se budeme ještě trochu nervovat, naštěstí s vědomím, že to máme stále ve svých rukou. Pro začátek stačí porazit Boleslav.

Jednou si nahoře, jednou dole. Rčení známé, až omšelé. Ale na Karlovy Vary pasuje dokonale. Ambiciózní klub, který se zajíkal loni v extázi, se letos škube v křečích v play-out. Dotrápil se až na poslední místo. Nemám v sobě ani špetku škodolibosti, ale moje sympatie tenhle klub nemá a nikdy neměl, proto ten krutě romantický titulek.