Otakar Vejvoda: Sezóna ve mně pořád doznívá

Na přelomu roku zastihla tým i tábor fanoušků šokující zpráva o náhlé indispozici trenéra Müllera. Jak to poznamená mančaft? Kdy se Gerd uzdraví? Kdo ho nahradí? Kladenskou veřejností lomcovala spousta otázek. A dnes? Mužstvo se sebralo, zachránilo soutěž a pan Müller se věnuje čilé rekonvalescenci. První dvě skutečnosti má na "svědomí" zachránce situace; ostřílený hokejový odborník Otakar Vejvoda.

Pane Vejvodo, s baráží na Kladně kdekdo počítal, přesto se tato prolínací soutěž odehraje bez nás, je to velká úleva?

Je, to je jasný, ale můžu vám říct, že ještě teď pár dnů po posledním utkání, že bych si to nějak užíval, tak to ne.

Doznívá ve Vás ještě to napětí?

Tak nějak. Já jsem třeba vstal v pět ráno a říkám si: "Ty vole, já musim na zimák." a už jsem přitom nemusel.

Odkdy jste vlastně začal věřit, že se Kladno zachrání? Nemyslím bodově, myslím pocitově...

Já abych řekl pravdu, tak jsem měl takový pocit, že máme šanci nejít do té baráže, když jsme zkraje vyhráli ve Varech a pak doma porazili Boleslav. Protože to jsme se na ně celkem bodově dotáhli a viděl jsem před sebou možnost, že se té baráži skutečně vyhneme. Přestali jsme být tím černým koněm, na kterého by se mohli ti tři ostatní dohodnout. Logicky s námi museli začít počítat, protože už tam byli namočený v podstatě všichni.

Ono už to vlastně začalo na konci základní části, tým bodoval v Třinci a doma rozstřílel Litvínov...

...přesně, my jsme tam uhráli deset bodů ze dvanácti, takže jsme se dostali mezi ně a už se nedalo licitovat, kdo bude poslední. To bylo dobrý, už tam nebyl žádný velký handicap a mohl tam spadnout kdokoliv. I když já jsem věděl, že Brno to nebude a to věděli asi všichni, takže to byl souboj třech týmů.

A ten dopadl dobře. Jak vůbec proběhla úterní rozlučka?

Já myslím, že to proběhlo důstojně, ale nevím podrobnosti, protože já jsem odešel už v šest. Šel jsem se radši dívat na hokej. (úsměv)

Nemáte rád večírky?

Já si myslím, že já tam nepatřím. Jako hráč jsem taky vždycky čekal až odejdou trenéři a do té doby jsem byl nervní. Tak jsem se sbalil a šel jsem.

Třeba by byli hráči rádi, kdybyste zůstal.

Já myslim, že je to nakonec jedno. Víte, já nejsem moc společenskej člověk, takže to nevyhledávám.

Dobrá, pojďme zpátky k hokeji. Je v mužstvu hráč, který vás vyloženě překvapil? Zaslouží někdo extra pochvalu?

Já vám řeknu, čtvrt roku je docela krátká doba, pro někoho možná dlouhá. V hokeji moc dlouhá ne. Ale na druhou stranu, já když se tady podívám (trenér nahlíží do svého zápisníku), tak my jsme měli za tu dobu 110 akcí. To jsou zápasy, tréninky před zápasem a klasické tréninky. Z toho už se dá leccos usuzovat. I když někteří hráči tady byli krátce, přišel Libor Procházka stejně jako Mrázek. Ale někteří mě vážně překvapili. Na konci to byla celá obrana, protože my jsme měli sedm spolehlivých beků a mohlo jich hrát šest. Ale jmenovitě to byl právě ten Libor, který přišel sám od sebe a nic nechtěl. Hodně příjemně překvapil i Jarda Mrázek.

A z útočníků?

Ríša Diviš. Do poslední chvíle pomáhal Berounu, protože chtěl a přitom se na ně mohl vykašlat už dřív. Po návratu s ním Pavel byl moc spokojený. O přínosu Pavla Patery není třeba vůbec mluvit. Neumím si představit, že by tu příští sezónu nebyl. Dělá tady pro to všechno, možná víc než by měl. Taky druhá tzv. červená lajna mě překvapila. Kluci se nějakým způsobem dali dohromady a všech 27 zápasů odehráli spolu a v určitých chvílích táhli mužstvo. Další kluci prostě splnili to, co jsme od nich očekávali, ať už to byl Kabelka, Eberlík nebo Milan Toman. Jen Prochy zažil neuveřitelně smolný ročník.

To zažil svým způsobem i Milan Toman, který odehrál přes půl sezóny s drobnými zraněními. Až teď na konci si to pochvaloval a byl hrozně vidět...

...no on říká, že se dal dohromady, ale chodil do hry s nastřeleným žebrem nebo teď na konci s nastřeleným lýtkem. Často chodil do zápasů bez tréninku, ale on má v sobě takovou autodisciplínu. Nedělá moc kraviny, ví až kam může zajít. Milan když zaútočil, tak to mělo smysl a ještě se stačil vrátit.

Kuloáry také proběhla zpráva, že jste se na jednom z tréninků rozohnil a vykázal jednoho z hráčů z ledu. Můžete to potvrdit?

Je to pravda. A nebyl to ani Mudroch, ani Kopr, byl to Marek Trončinský. Při tréninku neměl ten správný přístup, lidově řečeno se flákal a ještě měl ve finále takovou nedobrou připomínku, tak jsem ho vyhodil. Jsou věci, které můžete přejít a usmát se, ale tohle nebyl ten případ. Udělal jsem to po několika letech. Ani si nepamatuju, kdy to bylo naposled. Měl jsem k němu už předtím promluvu, i Milan Volf mu domlouval a dopadlo to takhle. Ale pak Marek sekal latinu a do konce sezóny s ním nebyly problémy. Bohužel teď nás opět hodně zklamal.

Můžu se za fanoušky zeptat čím?

Určitě, budeme upřímný. Já si myslím, že Tronča dostal od pana Jágra i Milana zajímavou nabídku, aby zůstal na Kladně a podle posledních informací by se měl přesunout do Liberce. Podmínky přitom byly srovnatelné a byla mu nabízena roční smlouva. Milan je z toho opravdu špatnej, protože dohody by se neměly porušovat.

To určitě ne. Tým opustí i brankář Kopřiva a jedničkou by měl být Lukáš Cikánek. Zajímalo by mě, vidíte časem potenciální dvojku v junioru Lejskovi?

On s námi chodil na tréninky, ale gólmani to jsou speciální lidi. Já na tohle nedokážu stoprocentně odpovědět. To by vám spíš řekl Mirek Krása nebo Marcel (Kučera), který je teď s osmnáctkou. Taky je tady ještě Jakub Lev. Každopádně z mého pohledu je velká škoda, že ten Míra odchází, protože tady mohla být silná brankářská dvojka.

O tom není pochyb, ale myslím, že by to bylo finančně neudržitelné...

...to je pravda, to je ten největší problém. Není to otázka výkonnosti, ale peněz. Nebylo nic proti Koprovi, že nechytal. Lukáš do té brány vlezl a už mu nedal šanci. Kdybychom do toho zasáhli, tak bychom mužstvu hrozně ublížili. A Míra si už taky vyzkoušel situaci, kdy nikoho nepustil mezi tyče.

(Během posledních dvou otázek navštívil trenérskou kabinu bývalý extraligový hráč a lodivod Leo Gudas. Dobře naladěný Otakar Vejvoda mu za mě položil otázku.)

Tak jak se má ten tvůj umělec?

Leo Gudas: Ten můj umělec? Přijel domů, teď se bavíme trošku životem a co bude dál, nevím. Ani on sám to neví, jestli zůstane za mořem nebo ne.

Otakar Vejvoda: On ví jenom to, že spolu večer půjdou v Liberci na pivo.

Leo Gudas: Kdepak, my jedeme domů. On je doma nejradši. Možná v sobotu půjdeme na karty do Hudlic.

(Leo Gudas se mezitím rozloučil. Konec minirozhovoru)

Leoš je o nějakých patnáct let mladší než já, ale stihli jsme spolu sehrát pět sezón a dva roky jsme spolu trénovali v Berouně. Spolupráci s ním si nemůžu vynachválit. Jestli to vidí stejně nevím, nikdy jsem se ho neptal. Ale já byl vždycky spokojen.

Leo Gudas mimojiné trénoval také Boleslav, která bude hrát ošidnou baráž. Jak vidíte jejich souboj s Chomutovem, mají na udržení extraligy proti tak ambicioznímu celku?

Já jsem shodou okolností viděl asi před týdnem ve Studiu Buly vyjádření jednoho boleslavského beka, možná jsem to pochopil špatně, ale on se tam vyjádřil, že je čekají ještě čtyři zápasy s Chomutovem. Já si myslím, že to určitě nebude čtyřzápasová série.

Dočetl jsem se už několikrát na internetu, že tahle baráž je domluvená a v sedmém utkání postoupí Chomutov.

To nedokážu posoudit. Já akorát vím, že play-out domluvené nebylo. Žádný dohody, žádný peníze. Ani by to nešlo, všichni v tom lítali. Ale když se vrátím zpátky k té baráži, tak víme všichni, že Chomutov je ekonomicky silný, hráčů mají na rozdávání a budou mít nový stadion, takže tam je velký zájem, aby se v Chomutově extraliga hrála.

Vrátím se zpátky ke Kladnu. Už dlouho se Vás chci zeptat, jak to máte s rozhodčími? Jednou v Boleslavi jsem Vás viděl, jak poměrně vášnivě diskutujete s rozhodčím.

Já se snažím se jich nevšímat, protože nechci přidělávat zbytečnou nervozitu na střídačce hráčům. Každý z nás má právo na chybu. Ale když vidím pochybení, který je nakonec zásadní moment zápasu, jako se to stalo například ve Varech při tom vhazování, tak zůstává rozum stát.

Myslíte, že to udělal čárový úmyslně?

Já nevím, ale když vám to ukážu tady na videu, osobně jsem se na to díval asi desetkrát, tak je to jasný. Tam to viděli lidi už v reálu a hned mi to říkali, protože já to neviděl. Při shodě nešťastných okolností můžou tyhle situace znamenat pád klubu. Možná to zní nadneseně, ale je to tak. Kdyby tohle buly proběhlo jak mělo, pravděpodobně bychom vyhráli 3:2 a nemuseli jsme se pak další dva zápasy trápit. Tohle nemělo omluvu. My jsme dokonce uvažovali, že to video dáme na kladenský stránky, aby se mohli všichni podívat, jak to proběhlo. Ale to bychom museli zveřejňovat i další věci. Třeba v Liberci se zranil jeden domácí hráč o druhého a my jsme vyfasovali 2+2. Když jsme sudímu řekli, jak to bylo, změnil to na dvě minuty. To nepotřebuje komentář.

Není to lehký. Co vůbec Vy a hokej, sklouznete se ještě někdy?

Kdepak, já jsem skončil už před jedenácti lety. Výzbroj jsem schoval na půdě. Navíc po zápase s Relaxem, kdy jsem hrál v lajně s panem Jágrem a byl jsem horší než on, tak jsem řekl, že už hrát nebudu.

Ještě by mě zajímala jedna věc. Máte radši klasické zimáky nebo nové arény?

Já jsem toho viděl strašně málo, ale třeba v Budějovicích, ve Varech nebo na Slavii, to jsou moc hezký stadiony. Je tam příjemný prostředí a trenéři tam mají svůj kamrlík, kde se můžou zavřít úplně mimo, je tam masérna. Takhle by to mělo vypadat.

Poslední otázka je z těch lehčích. Už se chystáte na chatu?

No musím už tam vyrazit, ale pořád se mi ještě nechce. (úsměv)

Pane Vejvodo, děkuji za rozhovor a doufám, že se uvidíme i v příští sezóně!

Není zač! Uvidíme, jak to bude, ale vidět se můžeme kdykoliv.

Na závěr bych rád panu Vejvodovi a potažmo hokejistům rád poděkoval za malé občerstvení, které zůstalo v kabině po rozlučce. Nevím, jestli jsem poděkoval dostatečně na místě, tak to vzkazuji alespoň touto cestou. Zděnda