Puf a Muf, spousta pif a žádný gól

Přátelé, rozhodl jsem, že tento opožděný report pojmu trochu jinak než obvykle a doufám, že mi to nebudete mít za zlé. O zápasech se budu zmiňovat pouze okrajově, protože jste to stejně všichni viděli a ti, co to neviděli, tak v podstatě o nic nepřišli. Boj to byl, ale bez gólů a tudíž i bez výhry. Celé to začalo ve středu po obědě…

…no vlastně už ráno, protože to jsme s vypitózou Bugrem vyřizovali nějaké záležitosti kolem fesťáku a dobrá věc se podařila, lupení lze zakoupit v síti Ticketportal! Ale zpět. Po drobném úřadování jsme vyrazili nach zimák a dali první pif a jídel. Sice ještě nebylo ani poledne, ale první modrobílí již byli přítomni. Nálada byla bojovná a veselá, ale pouze do okamžiku, kdy mezi kritiku Budvaru a prodávání biletů dorazil Georgíno, aby nám oznámil, že Barcal visí u Roudnice a jede pro nás náhradní bus. Na vysvětlenou, tento fakt pro nás znamenal dvě věci, a sice že nabereme ztrátu, kterou pravděpodobně nenaženeme a nemáme bubny. Vlastně máme. Ten jeden, co nám vypadl, když jsme jeli z Pilsneru. Takže přišlo na řadu operativní řešení. Zelí vyrazil autem jako předvoj. Nepřítomné paličky narychlo omotával Hynek (a docela si máknul) a já jsem v kumbále ještě vylovil dva dětské bubínky. Komická hudební skupina mohla vyrazit. Ztráta byla ovšem nemilosrdná, takže bylo rozhodnuto, že stavíme až v Budějicích. Následně to bylo zmírněno na: stavíme jen na toaletu. Následně na: dáme benzínku obr1, obr2 v Písku. Spásou pro nás byla lednička pana řidiče, kterou jsme ovšem ve velice krátké době vyprázdnili. Ještě bych rád podotknul, že díky nešťastné poruše tradičního vozidla jsme byli nuceni vynechat stánek u Johna Debila a to pro mě osobně zavánělo osobní tragédií. Pro něj zřejmě neméně, neboť nás bezpochyby čekal patřičně vybaven. Za žvástů různého druhu cesta celkem rychle ubíhala a Budweis se nás jistě nemohl dočkat. Dočkal se nás v průběhu první třetiny již za stavu 1:0, což jsem nevím proč očekával. Vizitku nám ještě po tom poslal Guláš a bylo neveselo, truchlivo. Jak jsem poznamenal na začátku, tento report nebude o hokeji, takže se omezím na konstatování, že výsledkem 2:0 zápas také skončil. Skupina nocležníků vyrazila po závěrečné siréně směr ubytovna a musím uznat, že jsme se docela prošli. Byli jsme rozhozeni do pokojů a vyfasovali jsme vizitky ubytovny. Prozíravá paní recepční pochopila, že někteří budou mít problém s orientací a tak aspoň hodí po taxikáři vizitku. Nakonec to tak zlé nebylo. Prvním podnikem, jehož krásu jsme šli obdivovat, byla místní hokejová putyk zvaná Gerbera. Zde již seděl rozjařený Bugr Made in Kladno vesele konverzujíc s místními fanoušky. Bitka nakonec nebyla, zato bylo mnoho pif a dalších nápojů. Na této restauraci mě zaujala především výzdoba interiéru, který zdobily dresy všech extraligových klubů včetně umrtveného Smetína. Když nás z Gerbery zkásli a vyhodili, jali jsme se najít další podnik, kde budou ochotní tolerovat skupinu na lovu motýlů. Po několika neúspěšných pokusech jsme zakotvili v nějakém baru (jméno si opravdu nepamatuju), který svou podzemní polohou připomínal starý dobrý Podvobraz. Zde se rozjel opravdu výživný večírek, na kterém nechyběl tanec (Miloš&Zelé), metalová vsuvka plná rozpuštěných mániček (Vlasta, Hynek a já), vypitost (Bugr Made In Kladno) a přemlouvání obsluhy k dalšímu pobytu (nejdřív Zelí a pak všichni). Nicméně slečna nás se slovy „mám tu přítele, přijďte zejtra, to tu budem klidně do rána“ vyprovodila na luft. Dále následoval přesun na ubikaci. Tady mám okénko, takže nevím jakým způsobem. (Z díry jsme vyrazili po vlastní ose vedeni intuicí a dokonalým smyslem pro orientaci i v nám neznámem prostředí. Cesta proběhla celkem v poklidu a onen autobusák jsme obešli z několika stran, abychom se nakonec zeptali místní hlídky městské policie, kde je ubytovna u nádraží - byla cca padesát metrů před námi. Jak druhý den poznamenal Plech, prý nám řekli "tak jste konečně dorazili", což podle něj značilo, že jsme celou cestu byli hezky monitorováni systémem městských kamer, takže si nás pěkně podávali :) - pozn. Clouseau) Co si ovšem pamatuji, že po příchodu do noclehárny jsem vylovil z báglu dva plechovkáče, na kterých jsme si s inspektorem (mým spolunocležníkem) vela pochutnali. Po sérii historek ze Simpsonových jsme upadli do komatu.
Druhý den začal příšerně. Uklízečka vřískala na celou ubytovnu, že je deset a ona jde uklízet. To pro nás znamenalo jediné – vypadnout. Ubytovnou kolovala historka, jak Míra Bugr šplhal do čtvrtého patra po hromosvodu, aby si v pokoji u Letadla ulevil. Nakonec zůstalo jen u té louže. Následně jsme se nechtěně rozdělili na dvě skupiny a tudíž já znám osudy pouze té naší. Jmenovitě Clouseau, Letec, Mlýn, Malčák und ich. V prvním hostinci jsme si dali gulage a překvapivě chutný Platan. Následně jsme vyrazili pro nějaké lahváče, ale měli pouze teplé a ty my nepijeme. Další plán byl jasný, šlo se k řece. Tam jsme vegetovali a začali se svolávat s druhou skupinou, kterou vedl Zelé. Následoval přesun za nimi. Bylo nám oznámeno, že restaurace, kde se sejdeme, se jmenuje Na Růžku. Až později vyšlo najevo, že to není Na Růžku, ale U Hrušků. K tomu se ovšem váže vynikající historka, když jsem na náměstí odchytil náhodného chodce a ten mě neomylně poslal k Hruškům, ačkoliv já chtěl na Růžek. Budějičáci jsou príma lidi. Po šťastném shledání, které jsme trochu zapili, jsme vyrazili na Zelého vytouženou věž, kde měli zavřeno. Takže následoval nákup lahváčů a jiných pochutin, přesun na náměstí a opalovačka. Každý po svém. Letec si například lehl přímo na zem a tvářil se, jako by to bylo úplně normální. Já jsem pak nešťastnou náhodou rozbil lahev, když jsem urputně cosi skandoval přímo nad odpadkovým košem. No na tom není nic zajímavého, ale když to sem nenapíšu, budu nařčen, že to chci zatlouct. Blížil se začátek utkání a tak jsme se pomalu sunuli k Budweis Aréně. Zde jsme si našli útulnou cukrárnu (a to doslova), kde se bohužel nemohlo kouřit, takže hulmeni museli každou chvíli ven. Fajnšmekři zakoupili antiperle a dali si je jako zákusek k pivu. V tomto prostoru jsem se bohužel definitivně upravil tak, že celý druhý zápas jsem proklimbal. Výsledek znáte, opět proklatých 2:0. Já bych se chtěl touto cestou omluvit, vyseknout poklonu všem, co to odfandili a příště už žádné antiperle. Jak je vidět, nedělá mi to dobře. Po zápase se v křoví málem strhla bitka, ale nakonec jsme všichni ve zdraví obsadili autobus a jelo se domů. Následovala tradiční žvanírna, které se tradičně zúčastňoval Zelé a bohužel i já. Byla to už trochu demence a já k tomu chci říct, Gazza sorry. Já vím, že jsi trpěl. Na Kladně jsme byli coby dup a šlo se ještě do Nagana. Tam přicupital vypitóz Bugr a jal se nám nadávat, že jsme ho nechali v autobuse spát. Později se ukázalo, že to nebyla pravda. Pak následovala ještě afterpárty u Sáfy, ale s tím už vás nebudu otravovat. Na závěr bych rád poznamenal, že případné chyby a faktické nedostatky budou korigovat mí dva milí kolegové a kamarádi – Clouseau&Zelí. Už dopředu vám chlapci děkuji a se všemi ostatními zítra nazdar!