Spanilá jízda skončila, kapesníky však nevytahujme

V pořadí páté utkání čtvrtfinálové série nás i naše sparingpartnery na ledě zavedlo opět do kraje rybníků a jen škoda, že jsme cestou neviděli Bezdrev, protože tam už úplně vidíte to zakulacení země, jak praví děda klasik. Fanklub vypravoval autobusový zájezd s mírnými obavami, které se však postupně rozplynuly a na jih vyrážela snad nejpočetnější výprava za celou sérii. Odjezd byl stanoven na půl druhou…

…a tento čas se málem podařilo dodržet! Předcházela tomu tradiční slezina a občerstvení u Čavara. Nálada byla veselá a kladenští fanoušci opět dokázali, že až na pár výjimek zbraně neskládají předčasně. Ve stanovený čas jsme se postupně drali do plastického autobusu a nedlouho poté vyrazili. Počasí bylo jak pod vlivem psychotropních látek, tu chcalo a funěla Emma, tu hřálo a slunilo. To nás, ale nemohlo rozházet. Karosa nás neomylně přibližovala ku Praze a vrásku na čele udělal až sjezd na Radotín a štrúdl aut před námi, který jistojistě znamenal časovou ztrátu. Časová rezerva byla zakomponována a s problémy se počítalo, jenže my tam popojížděli snad hodinu! Návštěva Johna Debila byla ohrožena a mně se hrůzou svíralo hrdlo, abych nakonec propukl v jásot a výkřiky JOHN DEBIL, JOHN DEBIL. Tuto punkovou zastávku jsme zapili Johnovým rumem, jenž snad z radosti že jsme přijeli, nalil všem tuplované dávky. Ale zbytek osazenstva již hýkal okolo autobusu a udělal dobře, protože jinak by jsme se jistojistě zasekli déle. Cesta poté již ubíhala celkem podle plánu, vzala se nafta, zastavilo se na pár nutných toilet zastávek a před náma se rozprostíraly nám již tak známé Budějice. Čas byl však neúprosný a hrozilo, že opět (pokolikáté už?) zmeškáme úvod střetnutí. Nakonec to bylo tak, tak. Někdo to nakonec nestihl, protože běžel pro bahno. Například se Strnym jsme se rozhodli takto obětovat úvodní okamžiky již předem. Úvodní třetina se podle očekávání nesla v duchu náporu domácích hokejistů, který naše marodkou zmítané mužstvo sporadicky přerušilo vlastní šancí. Osmělili jsme se až v druhé polovině třetiny, to když obrovskou šanci Horny zlikvidoval všudypřítomný Turek. Domácí nás dále celkem dusili a hnali se za otevřením skóre. Výsledkem byla Koprova nastřelená horní tyčka. V poslední dvacáté minutě utnuli naše přečíslení čároví rozhodčí, údajně pro příliš mnoho hráčů na ledě. I tak se dostal před Turka osamocený Pavel Patera, ale k neštěstí nás všech nedal. Druhá třetina byla od začátku opět ve znamení tlaku Jihočechů, který také v 24. minutě přetavili v jediný gól utkání. Hezkou individuální akci předvedl Hudec a posadil domácí na koně. Naší šanci bohužel neproměnil Prochy, ale vykoledoval si alespoň faul, který jsme ale paradoxně málem odskákali my. Stav zůstal pro tuto chvíli nezměněn a stejně tak se nezměnil ani fakt, že odpočaté Budějice dále tlačili naše marody. Do konce třetiny jsme neměli snad jedinou pořádnou příležitost a začalo být nad slunce jasné, že pokud brzy nevstřelíme alespoň nějaký náhoďák, tak v pátek půjdeme rovnou do hospody (alespoň někteří určitě). Byla před námi poslední třetina o bytí a nebytí. Naši se nevzdali a zmobilizovali poslední síly. Obraz hry byl velmi odlišný od toho, který jsme měli možnost vidět v prostřední části. Aktivní bylo především duo Kalič-Hornič. Domácí se dle mého názoru začali oprávněně obávat ztráty vedení. Tyto obavy ještě více umocnil exbudějický Bělka, který měl obrovskou šanci, ale jistota Turka v brance domácích pokračovala. Ještě stále bylo dost času na vyrovnávací branku, která ale ne a ne přijít. V 55. minutě jsme ještě dostali výhodu jednoho muže navíc, kterou jsme ovšem, i přes veškerou snahu, neproměnili. Domácí hráli, co potřebovali a minuty rychle ubíhaly. Oddech do posledního náporu přinesl time-out v 58. minutě. Až v poslední minutě mohl vystartovat Kopr na střídačku a mohla začít power-play. Ale, nebylo nám přáno přátelé. S poslední sirénou skončila i naše sezóna. Následoval přesun ze zimáku, jedna skupina šla pozdravit zdecimované hráče, druhá obsluhu nedaleké pumpy. Po úspěšném shledání jsme se vypravil směr domov. Cestu osazenstvu „zpříjemňoval“ Filipův megafon, který už během zápasu mocně využíval Mr.Zelé. Ti, kteří chtěli spát, nechť přijmou omluvu. Pak se ještě stalo pár drobných faux pas, o kterých se ovšem již hovořilo a nebudu se tudíž o nich zmiňovat ani je pitvat. Dojeli jsme v pořádku a to je hlavní.
Na závěr bych rád poznamenal, že se chystá ještě komplexní ohlédnutí za sezónou, ale na to je potřeba trochu odstup a taky se na to musím psychicky připravit. Také bych navrhoval nějaké posezení a debatu u iontových nápojů, ale to se ještě musíme s kompetentními osobami domluvit. Zároveň se omlouvám mistrovi Bugrovi kladenskému (tedy pokud až sem vůbec došel), že je tento report tak dlouhý. Prostě to tak vyšlo, no. Tak zatím…


Níže obrázky od Bugra z Be