V Ostravě jako doma

V neděli mi psal Vaňous, že by jel do Vítkovic a nasadil mi tím brouka do hlavy. V pondělí jsme to šli probrat do hospody a u čtvrtého piva bylo jasné, že pojedeme. Vzhledem k tomu, že to byl třetí výjezd za sebou, bylo úterý a jelo se ke 412 km vzdálenému prvnímu týmu tabulky, jeli jsme jen my dva.

První komplikace nastaly hned na kladenském hlavním nádraží, když vyhlásili rozhlasem informaci o výluce za Veleslavínem. Na Hlavní pražské nádraží jsme se tedy přesunuli způsobem autobus – metro. Naštěstí byla velká časová rezerva. Kvůli oné výluce panoval strach, že se nedostaneme v noci domů, ale jak už to tak bývá, návrat domů je to poslední, na co by měl člověk myslet :).
Po přečtení novin Vaňous vytáhl kolu, já vyndal rum a karty :). V Kolíně k nám přistoupila starší dáma z Ostravy a hned poznala, že nepijeme kolu, ale oblíbený kolorum. Prší jsem prohrával na plné čáře, a tak jsem jí v jednu chvíli taky docela dobrou měl, ale cesta byla dlouhá, a já stačil vystřízlivět. Po vypití kolorumu prší vystřídalo oko bere.
Ke stadionu jsme dorazili hodinu před začátkem utkání. Uvnitř jsme potkali mimo jiné mikuláše, čerta, anděla a podivného maskota připomínajícího chodící plechový prezervativ s oranžovým „ksichtem“ :). Tentokrát jsme byli v sektoru hostí úplně sami, i když jeden starý známý z minula, kladenský fanda z Ostravy, za námi přišel alespoň si popovídat před zápasem. Od začátku bylo jasné, že i ve dvou lidech můžeme zdatně konkurovat domácímu publiku, ne-li je porazit. Procentuálně určitě. (Mimochodem děkuji za podporu a ohlasy zde na stránkách a v SMS zprávách.) Dávali jsme do toho oba dva vše, co v nás bylo. Tichu v aréně dlouho napomáhal příznivý stav pro naše barvy. Bylo dokonce slyšet, jak čároví rozhodčí křičí na hráče, aby hráli při zrušení zakázaného uvolnění. To jsem snad ještě nezažil :).
V první třetině jsme byli lepší a zaslouženě vedli 2:1, což nám po zápase potvrdili i soupeřovi fans. Nutno však podotknout, že to bylo z naší strany vše. Ve druhé a třetí třetině jsme už měli velké problémy se na delší dobu usadit v soupeřově pásmu. Dopadlo to, jak to dopadlo. Vítkovice otočily. Velká škoda. Největší sranda bylo vyhlášení počtu diváků: 3702, okamžitě jsme vyprskli smíchy na celou arénu.
Po zápase byly bohužel čtyři hodiny času do odjezdu vlaku, tak jsme se vydali za kladenským autobusem, snad i požádat o to, aby nás vzali domů :). K tomu ale nebyla příležitost, protože autobus si pro hokejky vjel do hangáru. Patýz s Kabelkou a ještě se třemi dalšími jeli autem, ostatní včetně Prochyho autobusem. Zamávali jsme a šli. Bavili jsme se s domácími, ale na dotaz, zda bych nevyměnil šálu, jsem jednoznačně odpověděl ne.
Vaňous dostal úžasný nápad jít do Svinova, kde se normálně přestupuje na Prahu, pěšky. Krásně jsme zmokli, což občas není na škodu. Času bylo požehnaně, ale cesta to byla po okraji města strašná. Žádný člověk, žádný dům, žádné paneláky, všude jen samé obrovité žížaly :). Nikde žádné chodníky, museli jsme po silnici, a to dokonce rychlostní silnici, no prostě hrůza. Cílem cesty bylo najít nějaké zařízení, kde bychom se mohli najíst, ale na tomto kraji Ostravy nebylo vůbec nic. Až u nádraží jsme náhodou narazili na nonstop restauraci, kde vařili hotová jídla nonstop. Paráda!
Ve vlaku jsme omylem zavítali do první třídy, odkud nás okamžitě vyhnali. Celou cestu jsme si udrželi kupé sami pro sebe. V Praze už žádný problém nebyl. Výluka se v noci nekonala. Ve vlaku nikdo, a přece nám průvodčí naúčtoval dvojnásobek, protože jsme si nekoupili jízdenky na pokladně. Ale to už nám bylo jedno.
Na Kladně jsme byli v půl šesté. Šel jsem domů a pak do školy, ale tam jsem skoro celou přednášku prospal. Moc jsme toho nevypili, ale únava veliká.
(Zmeky)