Záležitost kolem soboty

V sobotu po utkání s Ústím nad Labem plály na Zimáku emoce víc než by bylo zdrávo, jelikož byly opačného ražení než by se dle výsledku čekalo. Naštěstí to nenabralo nezvládnutelných obrátek a rozvířilo to tedy zejména vody fanouškovské nikoliv veřejné. Pro ty, kdož se neorientují, na úvod krátký nástin toho co se stalo (podotýkám, že subjektivní i když by chtěl být maximálně objektivní). Tedy:

Po vyhraném utkání (6:1), které bylo předem podáno jako reparát za nepovedený středeční debakl s Benátkami (0:6) proběhl standardní závěr a rozloučení s hokejisty včetně děkovačky. Poté se nemalá část kotle rozhodla pro vyskandování týmu i na druhou děkovačku. Ta bohužel nepřišla, což bylo notným zklamáním pro ty, kteří to skutečně jako satisfakci za středu vzali a chtěli to dát najevo i hráčům. Prostě, že je zapomenuto. To že nepřišli znovu někoho naštvalo méně, někoho více, ty které to naštvalo nejvíc, ti se rozhodli vyčkat na hráče samotné u kabin, aby zjistili jak se věci mají, co se stalo, proč nevylezli ani přes nejméně desetiminutové vyvolávání...

Před vstupem do kabin atmosféra s nepříchodem hokejistů postupně houstla a eskalovala, naštěstí se nevyhrotila. Došlo však k vniknutí některých fanoušků na schodiště vedoucí do šatny (ne dál). Hokejisté odcházejí jiným východem, vychází pouze Tomáš Horna (s dcerou), došlo na dotazy a poté i ostřejší výměnu názorů. Kromě pořadatelů a bezpečnostní služby později přítomna i MP a PČR (vysvětlení v závěru článku). Postupně uklidnění situace i za přispění Vítka Herala, tiskového mluvčího klubu, který s námi ihned situaci a důvody jejího vzniku řešil. Došlo na domluvu, že se pokusí zjistit v kabině co a jak a vše vyřešíme později s chladnými hlavami.

Tak se stalo v pondělí: Na schůzce přítomni za A-tým: kapitán Petr Tenkrát a jeho zástupci Miloslav Hořava, Jan Eberle a Tomáš Horna. Za fanoušky a kotel: Jaroslav Zelenka (Zelí), Hynek Štěpánek (Plech), Josef Dvořák (Pepe) a Gross. Jako mediátor Vít Heral (tiskový mluvčí klubu).

Hned na úvod jsme hráče seznámili s okolnostmi sobotního incidentu, vysvětlili jsme jim náš postoj a to jakou reakci jsme čekali od nich. Že jsme to prostě brali jako ten splněný reparát (viz. výše) a nedočkali se odezvy, což nás rozhodilo. Hokejisté reagovali tak, že první děkovačka proběhla standardně, že na ní bylo celé mužstvo, ale že po středě prostě nechtěli jít ven podruhé. Naštvalo je, že diváci jim nepomohli, že se pískalo už od stavu 3-0, čtvrtý gól, že je pak položil. Na to konto jsme si vyměnili subjektivní názory na to, co si představujeme že je odbojované nebo odklouzané utkání a co je nebo není zasloužený pískot atd. Zde má každý pochopitelně svůj názor a pohled. Petr Tenkrát řekl, že jemu osobně nepřipadalo žádné z dosavadních utkání nijak odevzdané nebo odklouzané. Honza Eberle dodal, že kdyby se měl znovu připravovat na Benátky, že by to udělal úplně stejně, nenašli chybu v přístupu nebo přípravě na utkání. Sami hráči to berou jako největší ostudu svojí, ale dušovali se, že nic nevypustili, že to zkrátka a jednoduše posrali...

Poté se Petr obšírněji rozpovídal o dlouhé serii venkovních utkání, která nebyla nic jednoduchého, a že osobně čekal, že na tom budeme spíš hůř. Všichni dodali, že od domácích utkání očekávají domácí prostředí se vším všudy a podporu diváků, nikoliv to co se dělo třeba právě ve středu. Nejde totiž o žádnou serii proher nebo nepovedených utkání, naopak doplněný a posílený tým se dává dohromady, sehrává se... Opáčili jsme tím, že například s Chomutovem také prohrávali 3-0, kdy se nakonec povedlo málem srovnat. Taková prohra nebolí a atmosféra na stadionu byla neporovnatelná, lidi to vše vycítí jinak, je potřeba jít tomu víc naproti... Následovala výměna názorů, i ostřejší slova.

Dále došlo na hodnocení atmosféry jako takové (díky přestavbě pro hokejisty překvapivě dobrá, tvrdili že na lepší úrovni, i vizuálně), pískajících a notoricky nadávajících diváků zejména za střídačkami, možnost toho jak rozlišit odkud co jde apod. Tým vše vnímá, stejně tak jako různé šeptandy, pomluvy, což zrovna nepomáhá... Je jasné ale, že proti tomu je potřeba bojovat hlavně výsledky.

V neposlední řadě se potýkáme zejména se špatnou kvalitou ledu, která je zřejmě způsobena novou technologií podloží pod ledem, na kterém jsou čáry a reklamy. Je příslib, že na zlepšení kvality bude ještě před play-off zapracováno.

Ohledně té soboty se hráči hlavně pozastavili a vyjádřili velké rozčarování nad vniknutím fanoušků do kabin (zejména Miloslav Hořava), že to se prostě nedělá a že je to nepřijatelné, nedejbože, aby se tam něco stalo. S čímž nezbývá než souhlasit a omluvili se jsme za toto i za nepřístojnosti před kabinou. Ano, plály emoce a to samé potvrdil za sebe i Tomáš Horna, když komentoval svoji reakci na nás po výlezu z kabin. Jelikož tam hovořili vyhroceně zejména s Pepem, tak si také hned vzájemně vysvětlili co, čím, kdo a jak myslel, čímž došlo k usmíření. Na druhou stranu, jsme museli říci, že jiný způsob toho jak sdělit bezprostředně po utkání co a jak, než počkat u dveří šatny nebo před stadionem nemáme. Zde jsme se shodli, že by možná stačilo lépe komunikovat mezi sebou, tak jak jsme byli my zvyklí z dřívějších dob, na čemž jsme se i společně domluvili.

Vzpomněli jsme také podobnou situaci z podzimního utkání v Kadani, kde došlo taktéž na slovní invektivy z naší strany, ale s tím, že byť to tak může vypadat nejde ve skutečnosti o žádné drama, spíše hodnocení i když verbálně třeba přehnané... Jde o to, že chceme vyjádřit svůj názor a nevoli nad výsledky či hrou a taky tak do budoucna dělat budeme, pokud k tomu budeme cítit důvod. To totiž může a mělo by být být mnohdy i impulsem k zamyšlení nebo zlepšení. Samozřejmě jde o vhodný způsob jakým tak učinit... Stejně tak kabina má pochopitelně právo vyjádřit svůj názor třeba i demonstrativním nepříchodem na děkovačku. S tím, že každá strana ovšem musí zvážit následky, které to může přinést.

Shrnutí celé záležitosti je, že jsme si s odstupem vysvětlili co komu vadí-nevadí, jak se věci mají z obou stran. Byť místy více emotivně, ale určitě ku prospěchu společné věci. Prostě teď jedeme dál! Je potřeba se soustředit na závěr a vrchol soutěže!

Závěrem několik závěrů:

1/ Celý incident vznil souhrou zvýšených emocí, několika nedorozumění a špatnou komunikací /nekomunikací, což se postupně kumulovalo až se to vyhrotilo - první děkovačka /nepříchod na druhou - rolba /nerolba - hráči vyjdou /nevyjdou - pořadatelé před kabinou /otevření dveří kabiny atd.

2/ Paradoxně se tak stalo po jasně vyhraném utkání, čímž, jak objasnil Vít Heral, vznikla i ta situace, že bezpečnostní služba údajně nebyla s to situaci u kabin zvládnout, žádný incident se neočekával a tudíž securitka nebyla připravena, volala tedy MP a ti následně PČR, což je standardní postup.

3/ Petr Tenkrát nás ujistil, že i kdyby chtěli vyjít normálně, jak jsou zvyklí, tak nemohli, neboť pořadatelé je z obavy nepustili a hnali je jinudy.

4/ To kvůli čemu to všechno vzniklo, možná vlastně malichernost, tedy děkovačky. I přes naše opakované dotazy k hráčům, zda-li tedy druhé děkovačky zrušíme, že nám to nedělá problém, že chápeme únavu po zápase i povinnosti k novinářům. Na druhou stranu ale, že fanoušci jsou rádi, že se s hokejisty o radost podělí, že kvůli tomu hokej přece hrají a my na něj pro to chodíme, že mnohdy na to čekají menší děti i s rodiči a že by to mělo být poděkování i ostatním nejen kotli... Že zkrátka chceme mít jistotu, že na ně chtějí vylézat, že je to baví a neberou to jako nutné zlo, natož že bychom je chtěli do něčeho nutit - prostě se si na rovinu říct. Hráči odpověděli, že naopak - nemají s tím problém.

Domluvili jsme se tedy alespoň na inovaci, že první děkovačka bude povětšinou všem divákům a fanouškům, třeba ze středového kruhu, a že až tu druhou budou směrovat výhradně ke kotli. Nejlepší možnost vyzkoušet to hned ve středu proti Havířovu!

5/ Další schůzku v obdobném duchu uskutečníme v pauze před play-off.

Díky přítomným za setkání a jeho průběh.