Fejeton: Nadějné vyhlídky

Takříkajíc ve dveřích už stojí rozjezdovka v podobě série přípravných zápasů; konečně se tak budeme moci dovědět alespoň zčásti, nakolik byly naše vokurkové odsudky zbytečné - a nadějné vyhlídky třeba snílkovské. Věřím, že hokej kladenských borců svými kvalitami umlčí právě jen ty neúnavné kritiky, zatímco optimisté z přesvědčení budou nad ledem nadšeně stříhat ušima, neboť na ně konečně došlo.

Ve věci kladenského hokeje se považuji za optimistu přinejmenším od té chvíle, kdy se Jaromír Jágr mladší chopil řízení klubu a věci se začaly konečně hýbat. Krajní skeptici dozajista podotknou, že vše se přece rozhoduje na ledě a že přírůstky do kádru áčka nejsou zas tak dechberoucí, jak bychom možná očekávali. Snad. Já na statistiky moc nedám (myslím tím ty sloupce číslíček, nikoli detektiva Štiku - Gimaxe), protože mi přijde, že kladenské klima mívá tendenci je občas stavět na hlavu. Stačí se podívat pár let zpátky. Nejevím proto přílišné zaujetí tehdy, když odborníci na slovo vzatí (a skutečně bych jim nerad křivdil, neboť mnozí sami hokej a sporty příbuzné léta hráli či hrají, anebo jej alespoň přiměřeně dlouho sledují), když tedy tito zkušení už nyní té či oné posile kádru myjí prdel s takovou vehemencí, jako by jim někde v hospodě dala pár facek a znárodnila peněženku.

Zakrátko začne nová sezona a všichni bychom rádi na ledě viděli nové Kladno - Kladno, které vítězí. Kritika posil, jakož i jejich glorifikace, to vše je stále ještě pouze v rovině spekulací. Osobně je mi celkem šumák, jestli někdo někde dřív hrál tužku. Jeho chvíle může nastat až nyní, může se s kladenským áčkem natolik sžít a sehrát, že bude diváctvo jen valit oči - anebo úplně naopak. Zkrátka, nechal bych to budoucnosti. Rád bych jen, aby každého jednotlivého hokejistu v našich barvách zdobilo zaujetí a dravost s výdrží takřka buldočí, i když jsme o toho buldoka už přišli.

Nové Kladno na ledové ploše by se dostavit mohlo a mělo. Kdo by o to nestál? Já mám ale vedle těchto nadějí a prognóz ještě jakousi schizofrenní otázku: dokážou si na nové Kladno - pokud tedy přijde - zvyknout také fanoušci?

Odvykli jsme si vyhrávat. Vzpomeňme si, jak frenetické byly oslavy na posledním play-outovém výjezdu do Boleslavi s heslem „jsme tady naposled“. Zvykli jsme si hrát o záchranu. Jakékoli ambice byly jen výplodem deliria tremens. A už nám to málem ani nevadilo. Komplex Stoke City, říkám si, vzpomínaje na Zelého smutné oči. Nezměnilo nám to trochu vědomí?

Myslím, že ano. Hubená léta kladenské fanoušky naučila zvednout si límec kabátu a hledět upřeně před sebe, když z nebe tak blbě padá jeden neúspěch za druhým. Ondyno roku 2005 si Kladenští límce chtěli sundat - nechybělo mnoho, ale zas to nedopadlo. A tak jsme se zatvrdili ještě víc. Ještě to tak, aby si z nás jinde dělali srandu. Žádný kamarádi, pěkně doma budem! Však ono se vyčasí! A, jak se zdá, pozvolná změna počasí je na obzoru. Co s tím?

Možná se bude někomu zdát, že tady píšu poněkud nejasně. Abych řekl pravdu, sám si nejsem jist sousledností svých myšlenek, takže se pokusím to malinko vysvětlit. Onu zatvrzelost a lpění pouze na svém úseku zahrádky u kladenských fanoušků na jednu stranu obdivuji, na druhou stranu tomu ale nerozumím. Jistě, huláká-li na nás někdo pindy typu „Kladno patří na dno“ či slabomyslné narážky na souvislost neutěšeného postavení Kladna s rozhodnutími Stanislava Šulce v kauze »registrace«, máme svaté právo se nasrat. Poměrně nerad ale slyším o generalisaci tohoto všeodmítavého postoje. Jinými slovy, když jsme nasraní furt a na všechny.

V rámci poslední sezony jsem toho poměrně hodně navýjezdil a dost mne překvapovalo, kolik cizích fanoušků chová pro kladenskou věc otevřené sympatie a docela klidně to řekne. Namátkou vyberu třeba Zlín, Brno, Třinec, České Budějovice. To největší překvapení mne pak čekalo na srazu fanoušků v Ostravě-Michálkovicích začátkem července. Skoro se mi tomu ani věřit nechtělo - nu, srdce mám otevřené dost, aby se tam vešli všichni ti výborní lidé, které jsme tam potkali. Nebudu se o této akci příliš rozepisovat, podotknu jen, že příští rok pojedeme s Mladým znovu a budeme rádi, když se k nám kdokoli přidá. Fanoušků je kvantum - ale jsou to pořád ještě lidé; jako takoví by se vždy měli umět nějak domluvit, dorozumět.

Neberte to nikdo jako odsudek - tento text je zamýšlen právě jako odsouzení odsudků. Věřím v nadějnou a důstojnou sezonu, plnou skvělých zážitků z parádního hokeje a usilovného fandění doma i venku. A doufám, že pro to všichni uděláme co nejvíce.

Závěrem chci podotknout, že do poslední věty podepisuji fejeton, který před časem sepsal Clouseau - a vyjádřil tak v těžkých časech to, co by mělo platit i v rámci potenciálně nadějných zítřků.

(n.s.s. Chozé)