O srdci a záchraně kladenského hokeje


Autor: Chozé - Datum: 18 Květen 2011

Musím se k něčemu přiznat: nevěřil jsem. Bývá mi zatěžko vyhlížet zářné zítřky tam, kde mi je jiní nepřejí a situace kladenských hokejníků se ještě před několika dny příznivou rozhodně nazvat nedala.

Fandící Kladeňáci, kteří se častěji potkávají s šosáckými civilisty a příznivci jiných klubů, mohou svědčit o nehorázných hemzech z těchto nížin ducha, jako například: „Tak už jste to konečně prodali?“, „Von se na vás ten Jarda stejně vybodne“ či „První liga - taky liga“. Slýchali jsme je ještě na výjezdech této náročné sezóny, někde uštěpačně, onde s nenávistí, jinde téměř soucitně, ovšem kolikrát jen jsme je slyšeli i na Kladně... Zlých jazyků se najde dost v každé době i destinaci, stejně tak i jazyků blbých. Čelit tomu všemu je přinejmenším stejně náročné jako vyrovnat se s tím, že náš milovaný hokejový klub by třeba už zítra mohl skončit na hokejové skládce - asanován.

Nevěřil jsem, že by mohlo dopadnout nějak přijatelně. Reportáže o narůstajícím znechucení Jaromíra Jágra staršího ze vztahů s radnicí, mlhavá vyjádření jeho syna v Sajuzu i na MS, zkazky o zájmu Chomutova na extraligové licenci za každou cenu, obvyklé zaručené zprávy od těch nejlépe informovaných - a do toho kvanta keců od kdejaké nepřející holoty. Jako bychom najednou stáli sami - bezmocní - a všem se dívali na záda. Jako by se na to od jistého okamžiku vykvajzli všichni. A kladenský hokej zanechán ve škarpě jako náklad, který už nikdo nechce vláčet na svých bedrech.

Kladeňák v pravém smyslu je být věru ukut ze zvláštního materiálu. Připomíná mi stroj ze starých časů: pokrytý rusavým slitem rzi a mastných skvrn, jeho ocelové srdce přece pravidelně tluče a nezastaví se jen tak pro nic za nic. S klidem vyděděnce kráčí daleko za hyperrychlými moderními konzumpčními mašinami, jež se při první výchylce povětrnosti nemohoucně složí do prachu. Jejich srdce trpívají zvýšenou zadíravostí, zatímco to kladenské si i v pomalejším tempu spolehlivě šlape dál. Jak hezky mi zní tohle přirovnání, jen kdyby ten nezničitelný stroj nezapomněl, jakým směrem to vlastně má jít a proč vůbec jde. Kdyby při tom pomalém tempu nezískal až zhoubný nadhled, který se obvykle projevuje vysoce podjatým podrýváním všeho kolem sebe. Zůstal přece sám a to, co jej mělo nesmlouvavě postrkovat vpřed, je již dávno kdesi v nedohlednu.

Jakkoli mne lze v kotli kladenských s jistou pravidelností vídat teprve krátce, myslím, že jsem alespoň v principu pochopil to kladenské srdce, hrubé, leč odevzdané navenek, spolehlivé, ale výsměšné uvnitř. A že jsem alespoň zárodek z něj objevil také sám v sobě, v dobrém i špatném smyslu. Něco jste mne přeci jen naučili, pánové!

Tváří v tvář hrozbě zániku, dokázalo se sejít několik činorodých lidí, kteří si poněkud neradi dřepí na rukou. Výzva Fandíme Kladnu! coby odpověď Jaromíru Jágrovi mladšímu na krátkou poznámku, že náš milovaný klub vlastně vůbec nemá fanouškovskou podporu, vytvořila už určitý záblesk naděje. Znamenala obrat v zápletce, jenž - byť by byl jen obratem psychologickým - pro mne znamenal zklidnění a umožnil mi podívat se na blízkou budoucnost také bez temnějších mraků. Když se na něčem dokážeme shodnout my, lid sprostý a nadšený přes obvyklý okázalý nezájem, mohli by se přece dohodnout i rozhádaní radní, manažeři, otrávení hokejníci a činovníci a vůbec všichni, kdo mají na existenci kladenského extraligového mužstva nějaký vliv. Nebo ne?

Dohodli se. Nějakou dobu to zrálo, bylo zmíněno i pár slibů ve smyslu zástav pro danou chvíli - až to konečně dozrálo a spadlo ze stromu pochybností a obav. Jakou zásluhu na tom měla zmíněná výzva si netroufám říci, rozhodně však byla zásadním signálem od kladenské hokejové veřejnosti, která „se na to nevysrala“. I kdyby zůstalo jen u toho (a vůbec to není málo!), za sebe děkuji všem, kteří ohroženému Kladnu vyslovili svou účast - a samozřejmě i těm, kteří toto vyslovení vůbec umožnili.

Takže to nejhorší máme nejspíš z krku a konečně začínají (snad už vytoužené) vokurky s infinetisimálními řešeními sestav toho našeho áčka a oblíbených pokrmů / nápojů. Ještě, že tak!

(n.s.s. Chozé)

Tags

Facebook

Komunita

Povinná četba

HLAVNĚ NESPADNOUT!
Stephen Foster
Muž, jeho syn a jejich fotbalový klub
V tomto ironickém vyprávění o fandovské posedlosti, pojednávajícím o islandských majitelích, věčně se střídajících trenérech, neschopných hráčích, indických koláčích a stadionech, které se vyrovnají tomu nejlepšímu z východoněmecké architektury, se jistě poznají příznivci podřadných klubů z celého světa.

ZÁBAVA

Přívětivé místo pro fanoušky kladenského hokeje, kteří si rádi hrají nebo zrovna nemají co na práci. AKTUALIZOVÁNO!