Má to cenu


Autor: bugr made in kladno - Datum: 31 leden 2014

Poslední dny kladenského hokejového fanouška jsou velmi smutné až ubíjející. Proč? To kdyby někdo věděl. Bohužel je to tak a musíme se s tím smířit a doufat, že se z toho sajrajtovství nebo jak to nazvat vyhrabeme. My jako pouhý příznivci musíme věřit, fandit a držet prsťáky. Před sezonou tohle nikdo nečekal, ani ty slavní prognostici z různých sportovních redakcí všelijakých plátků a serverů.

Takovýhle předsezónní nákupy hráčů tady nebyly zvykem a všichni Jágrovo útok na titul brali samozřejmě s rezervou, ale že by byl nereálný se také vyloučit nedalo. Od druhého kola, kdy soudruh Okál zprasil Hořavu, se to s námi vleče. Od té doby jsme jen slyšeli, že je nějaký hráč zraněn a že máme plnou marodku. Ale na tohle se přece nemůžeme vymlouvat. Teď jsme tam kde jsme.

Kdo zažil před dvanácti lety padající sezonu, tak si říkal, že tohle už nikdy zažít nechce a ejhle. Je to tady znova, ale ještě to nemá úplně ten nejčernější finiš, takže s tím něco uděláme, abychom nejezdili do Berounů, Jihlav, Benátek, Mostů atd. Hokej se hraje na ledě a ne v hledišti a hrají ho hráči a ne diváci, takže musíme doufat, že se na to ty kluci na korčulích nevykašlou a extraligu na Kladně udrží.

První ligu už zažít nechci, to už fakt ne. Při vzpomínce na tu „ligovou“ sezonu, však musím uznat, že tolik vítězství a gólů jsem neviděl a asi jen tak už nikdy neuvidím. Cílem bylo se hned vrátit do extraligy a to se splnilo. Toho bych se dnes trochu obával a možná si i cvrnknul do slipotrenek. Ale když vzpomenu na ty výjezdy, tak se nám, vám, všem, může o tom zdát. Tenkrát fungovala výborná parta lidí, která založila fanklub a starala se o atmosféru a dobrou náladu po všech stadionech kde Kladýnko hrálo. Památný vlakový výjezd do Opavy, kdy při ranní cestě z nádraží na zimák, kde jsme měli zamluvenou snídani řekl pan Pampers památnou větu, že kdyby nás potkal v lese tak se zakousne radši do stromu a bude dělat větev. Nebo taková polomela v Třebíči s místními rádoby rowdies. Vzpomenu ještě na rozzuřený dav důchodců vrhajících kameny v Prostějově, tak dneska už bychom takové nešvary asi těžko potkali. Dnes už nám zbyly jen pouhé úsměvné vzpomínky, ale bylo veselo...

Ono když se vyhrává, tak je pochopitelně super nálada a všechno jde lépe. Když se prohrává tak je zlost, nasranost apod. Pochopitelně, že všichni někde hledají chyby a šťourají do všeho možného. Věřte mi, že kdyby někdo věděl kde je zakopaný pes, tak bych ho dávno vykopal. Bohužel vím jen o dvou, ale ty už jsou tam hafo let, takže bych to považoval za marný výkop. Prostě nám v tuhle chvíli nezbývá nic jiného než věřit a doufat, že se kluci zvednou a začnou zase střílet góly a tím pádem sbírat body. Kdo přestal věřit a doufat, tak není Kladeňák, ale jen rádoby fanoušek, který fandí jen, když se vyhrává a to není žádné umění.

Pokud vím, tak hráčům ani vedení celého klubu to v žádném případě není jedno, i když si to spousta lidí myslí, tak ať si to myslí dál a vyvracet jim to nikdo nebude. Pravděpodobnost účasti v baráži o extraligu je víceméně již devadesátidevítiprocentní, tak já a spousta ostatních pevně věříme, že to prostě dáme kurňa!

Howgh.

Facebook

Komunita

Povinná četba

HLAVNĚ NESPADNOUT!
Stephen Foster
Muž, jeho syn a jejich fotbalový klub
V tomto ironickém vyprávění o fandovské posedlosti, pojednávajícím o islandských majitelích, věčně se střídajících trenérech, neschopných hráčích, indických koláčích a stadionech, které se vyrovnají tomu nejlepšímu z východoněmecké architektury, se jistě poznají příznivci podřadných klubů z celého světa.

ZÁBAVA

Přívětivé místo pro fanoušky kladenského hokeje, kteří si rádi hrají nebo zrovna nemají co na práci. AKTUALIZOVÁNO!