Modernizace, bezpečnost, zákazy. Stane se ze sportu jen velké divadelní představení?

Pyrotechnika, bezpečnostní rizika, zákazy, prázdné tribuny nebo dokonce zrušení zápasů. V posledních týdnech těchto témat začíná přibývat v obou našich nejoblíbenějších sportech, tedy hokeji i fotbalu. Ale nejen tam. Všelijaké zákazy a opatření se čím dál více objevují i na různých kulturních akcích. Proč ale? Je něco jinak, co dříve nebývalo? Co se změnilo? Může si kolektivní sport udržet fanouškovství na úrovni, které tu bylo po dlouhá léta, nebo se pomalu přibližuje akcím jako je návštěva divadla? Věc má více faktorů...

Zaprvé se mění prostředí. Staré zimní stadiony jsou nahrazovány moderními arénami a návštěva zápasu dostává zcela jiný rozměr než dříve. No a zadruhé se mění také pravidla bezpečnosti a – jak to nazvat - morálky? Nyní už si prostě nemůžeme dovolovat to, co jsme si dovolovali dříve, protože poté přijde trest, ať už od vedení soutěží, disciplinárních komisí nebo třeba policie. Nejdříve se zastavím u prostředí, které se pomalu ale jistě mění, modernizuje a “umravňuje“. Člověk se s tím pomalu smiřuje a někdy si toho ani nevšimne. A tak staré zimní stadiony, které byly prodchnuté atmosférou dávných střetnutí a slavných zápasů pomalu mizí a místo nich se staví multifunkční arény, kde je dokonalý servis, spousta občerstvení a různé zábavy. Hudba hraje na plné pecky, lidé se líbají na vyžádání kostky nad ledem, tleskají když jim to ta samá kostka poradí a vůbec se “baví“. Tento styl je odkoukaný z NHL, kde návštěva hokeje znamená zábavu pro celou rodinu a kde ne vždy je hokej na prvním místě. Ale také ne všude, to je jasné. Na toto se již pomalu najíždí i u nás a takovýchto míst je čím dál víc. Nejlepší příklad je pražská O2 aréna, kde svůj domov měla nejdříve Slavia, aby ji po jejím sestupu do nižší soutěže vystřídala Sparta. Zde naleznete právě všechny tyto libůstky a návštěva hokeje zde je úplně jinou událostí, než když na ty samé týmy přijdete na hokej třeba na Kladně, v Litvínově nebo třeba Plzni. Otázka je - opravdu toto chceme? Například na našem domovském Kladně se již léta hovoří o budování multifunkční moderní arény. A nestojí zatím jen kvůli politickému boji, protože lidé na magistrátu se již dlouhá léta dohadují o tom, jestli ji postavit, či ne. Mezi fanoušky převládá názor, že nic takového tu nechceme. Máme svůj starý zimák rádi, my žijeme hokejem, my nechceme žádné komedie na kostce, my nechceme diskotéku mezi vhazováním. To je náš názor, i když samozřejmě ne všech. Ale že většiny, tím jsem si jistý. Takových fanoušků nebo i celých měst je jistě celá řada, ale většina z nich již kapitulovala a nedělám si iluze, že jednou dojde i na nás. Opakuji ale – chceme to? Proč to všechno? Proč stále musíme kopírovat “západní“ a hlavně úplně jiný styl života? To, jak se mění prostředí totiž ovlivňuje i chování lidí a přístup vedení soutěží a bezpečnostních složek k samotným zápasům. K zamyšlení mě vede několik událostí, které se staly v nedávné době, ať už v hokeji nebo ve fotbale, čili dvou nejsledovanějších tuzemských sportů. Je to jen pár dní zpět – 6.srpna 2019. Hrají se přípravné zápasy před sezonou a Sparta hraje se Slavií. Je to sice jen příprava, ale hraje se v Holešovicích ve staré sparťanské hale, kam se jistě všichni sparťani těší, protože O2 aréna prostě není jejich pravým domovem. A právě u Sparty si jsem jistý postojem a také pocity, jaké jejich fanoušci mají a i když to jsou naši asi největší rivalové, v tomhle mi připadají nejblíž. Zpět k zápasu. Pochopím, že se vše odehrává pod dohledem policie, protože s tím již mají své zkušenosti a nechtějí nic zanedbat. Nepochopím ale, co se děje poté. Sparťané na onom pražském derby zapalují bengálský oheň, načež přichází velmi tvrdý zásah policie a security. Samozřejmě s pyrem a podobnými efekty to v uzavřených prostorech není ideální a v tomto je určitě rozdíl mezi hokejem a fotbalem, ale opravdu je to tak zlé, aby se s fanoušky jednalo jako se zvěří? Něco takového totiž jakoby se stávalo pro pořádkové služby mainstreamem... Těch věcí, které se týkají tématu je hodně, ale u pár z nich se musím ještě zastavit. Co mě třeba opravdu překvapilo, bylo zrušení valašského derby Zlína se Vsetínem, které se mělo odehrát v rámci Zubr Cupu. To bylo zrušeno údajně kvůli velkému bezpečnostnímu riziku. Nebo alespoň tak ho označily zdejší bezpečnostní služby. Zlín to pak poté jako domácí tým odnesl kontumací 0:3 ve prospěch Vsetína, který má tak nyní nakročeno k vítězství na onom zmíněném turnaji. Vskutku pěkné první místo (...) A já se ptám, to jsme to dopracovali tak daleko, že už předem budeme rušit zápasy, protože se domníváme, že se něco stane? Vždyť Zlín se Vsetínem se jinak v jedné soutěži nepotkávají již dlouhá léta a když se naposledy potkávaly a dalo se hovořit o nějakých rizikách, tak většina dnešních členů kotle bylo ještě dětmi nebo prostě někde úplně jinde, protože Vsetín hraje v nižších soutěžích již od roku 2008. Tohle chceme? Proč se turnaje tedy hrají? Proč fanoušci mají podporovat svůj tým, když se o výsledku rozhodne u stolu, místo aby to bylo na ledě? Pyro. Už jsem se ho lehce dotkl při onom hokejovém zápase Sparta – Slavia. Řešení pyra je teď vděčným novinářským soustem a věčným tématem a omílá se stále dokola a dokola. Lidé se také v otázce pyra rozdělují na dvě poloviny. Na ty, kteří pyro schvalují a na ty, co ho odsuzují. Ať patříte k jedné nebo ke druhé skupině, je to vaše věc. Já patřím k té první. Pyro patří k fotbalu, ve výjimečných případech i hokeji. Dokresluje atmosféru a když se vhodně používá hlavně při nějakém efektním choreu, tak se nedá nahradit nějakou prskavkou. Na vlastní kůži jsem několikrát zažil, jak se právě při takovém choreu zapálilo pyro, načež jsme byli tvrdě zpacifikováni těžkooděnci, kteří se pak v takových případech nikoho na nic neptají a jsou hned na věc. Je jim jedno, jestli je pyro na efekt, nebo má nějaký jiný účel. Je to prostě pyro. A já se ptám - co je na pyru tedy tak špatného když se dodržují pravidla? Když se pyro zapálí při choreu a poté uhasí, nikomu se nic nestane. K atmosféře to prostě patří. Jenže předsudky jsou v téhle zemi jednou z našich nejhorších vlastností a právě kvůli nim nemá nyní pyro na růžích ustláno. Jeho pozitivní vnímání navíc rozhodně nepomohly dva incidenty, které se staly během letošního roku. Jeden se stal na Letné, kde příznivec Plzně hodil světlici do kotle Sparty a trefil její fanynku do hlavy. Výsledkem je obvinění z těžkého ublížení na zdraví. Druhý incident se stal nedávno v Edenu, kdy skupinka Slávistů naházela světlice do sektoru Olomouce. Podle vedení Slavie šlo o organizovaný útok a většinu z těchto lidí je již identifikováno a hrozí jim kromě tučného peněžitého trestu až desetiletý zákaz vstupu na stadion, což je vzhledem k životnímu stylu některých hooligans asi hodně krutý trest, ale vzhledem k povaze tohoto činu se to dá pochopit. S tím co tito pánové udělali se samozřejmě nemůžu ztotožnit a dělat něco takového je ubohost, kór když je můj klub v podmínce a je jasné, že něco takového mu hodně ublíží a tady to bylo jasné jako facka. Slavia se rozhodla jednat v tomto případě velmi tvrdě, protože disciplinární komise je stejně tak nekompromisní a tvrdá. Slavia tím chce ukázat, že toto nestrpí a že od takovýchto fanoušků se chce distancovat. To je jistě dobře a proti tomu se nedá namítat vůbec nic. Také proto, že jinak by se dalo hrát před prázdnými tribunami pořád dokola a nic by se neřešilo. Právě uzavření stadionu totiž bylo jedním z trestů, které Slavii postihly. Jenže z čeho vše vzniklo? Co bylo na začátku? Na začátku bylo naprosto nevinné choreo s použitím pyra. Pak zase a zase. Nikdy se žádný incident přitom nestal, nikdo nikomu neublížil a vše proběhlo naprosto v klidu. Jenže disciplinární komise vidí v pyru nepřítele číslo jedna a jeho užití je prakticky jasná pokuta a v případě Slavie, Sparty nebo Plzně, tedy klubů, kde se pyro používá nejvíc je to pořád dokola obehraná písnička. Sparta třeba před týdnem sehrála velmi smutný zápas Evropské ligy proti Trabzonsporu před prázdnými tribunami a Slavie je na tom nyní dokonce tak, že stačí sebemenší použití pyra a zavření některé z tribun nebo dokonce celého stadionu jako před týdnem v lize s Libercem, je hotovou věcí. I tady se ale samozřejmě názory na věc liší. Pro papaláše a moralisty je jednoduché říci – prostě to nedělejte a bude klid. Když tím ale žijete, není to tak snadné. Není pochyb o tom, že i samotným hráčům se nápaditá chorea libí a to i s pyrem. Jen se prostě nesmí překročit hranice a krok Slavie je signál ostatním, že se to tolerovat již nebude. Jenže stejně tak se nyní najednou smazala i ona pomyslná hranice... Jaktože v zahraničí se s tím ale většinou vypořádat dokáží? Neříkám, že všude. Také s tím mají problémy. Ale jsou země, kde se s tím dokázali vypořádat jako “dospělí“ a kde pochopili, že když se najde nějaký konsensus, tak budou spokojené obě strany a hlavně, že to jde. V médiích vidíme krásná chorea, která by bez pyra nebyly ničím a přesto to nikomu neublíží. Protože prostě nikdo nepřekračuje hranice. Proč se nedá vše vyřešit na úrovni smysluplné komunikace mezi kluby a fanouškovskými základnami, potažmo třeba i disciplinárkou? Proč pořád chceme vyjít ze stínu země z východního bloku a být pokrokovými “zápaďáky“, když se pořád chováme jako zaostalci, ať už tím myslím ty, kteří trestají nebo samotné trestané. Jedním z lidí, kteří se postavili na stranu fanoušků byl i trenér Slavie Jindřich Trpišovský. Ten se například vyjádřil do médií, že hrát před prázdnými tribunami je největší zlo a takový zápas pak ztrácí vlastně samotný smysl, protože se fotbal hraje pro fanoušky. Zároveň se ale postavil na stranu fanoušků a apeloval o shovívavější jednání disciplinární komise (Kdo to tam vlastně sedí, staré babky nebo žlučovití lidé, kteří zapomněli na zábavu?). Protože ano, choreo je zábava, pyro je zábava, fotbal je zábava, hokej je zábava. Najednou jakoby se na všechno zapomnělo. Podle “slušných“ lidí je nyní zábava jít na hokej nebo fotbal, sledovat obrazovku a políbit se na vyžádání, tleskat na povel. Hlavně neházet pyro. No nic, jdeme dál. Ještě bych chtěl poukázat ne jednu věc a vrátím se zpět k hokeji. NHL, nejlepší liga na světě. Stadiony jsou většinou plné a návštěvy se pohybují okolo 15 tisíc lidí. Jenže když se hraje, tak je někdy slyšet, když spadne špendlík na podlahu a v tom se naše kultury liší. My také chodíme na hokej nebo fotbal s dětmi, s rodinou. Ale my jsme jiní. Jsme hluční, nervózní, často sprostí, prostě jsme takoví. Jsme Češi. Prožíváme to prostě ne víc, ale jinak. Po svém. Líbí se nám také něco jiného. Fandíme. Každý tým má své kotle a jsme slyšet. Většinou celý zápas. Když jsme vyloučení, dokážeme být zlí jak na protihráče, tak na rozhodčí. Také se nám líbí jiné věci. Líbí se nám chorea, líbí se nám i pyro. Chci tím říci, že k nám to prostě patří. Jen se musíme držet svých mezí. Ale ne zase moc. A měli by to pochopit už konečně i ti, co o nás rozhodují a zavírají nám stadiony a ruší nám zápasy a posílají na nás policajty a nechají nás řezat hlava nehlava třeba jen za to, že jsme trochu odvázanější. Ať už máte rádi fotbal nebo hokej, nebo jiný sport, když člověk chodí do práce a pracuje jako šroub, chce si někde odpočinout, být sám sebou tam, kde mu je dobře a kde může dát průchod svým emocím. A to se nám právě ti nahoře snaží zakazovat a daří se jim to čím dál víc. Toto jsou ale hlupáci. Ti chytřejší na to jdou od lesa. Jdou na to postupnou modernizací a pomalým stahováním smyčky, do které se jako fanoušci zamotáváme čím dál víc. A co vy? Myslíte, že sport má u nás být utěsněný jen mezi mantinely pravidel, které určují ti nahoře a kteří nám pravidelně utahují šrouby čím dál víc a víc, nebo proti tomu bojovat? Jak to vidíte vy, na čí straně jste?