Tak tentokrát věším report poměrně brzy, poněvadž sem dnes z jistých důvodů nemohl s bratry v triku polít jazyk, leštím alespoň klávesnici. Po navlhlém prachu a výborných výkonech Turka se série konečně přesunula z tepláku do našeho zimáku, který se ovšem počtem fanoušků a diváků stal téměř hicákem. Zítra si rozhodně pod dres mikinu neberu! Nicméně mnohatisícový dav vytvořil elektrizující atmosféru a snad i ta přispěla k vytouženému vítězství.

Kolega Zděnda, dobře on, níže popsal hlavní highlity naší jihočeské anabáze. Já bych si tedy dovolil jeho článek doplnit o několik věcí, které nezmínil (a to z důvodů těch, že buď o nich neví anebo si na ně nevzpomněl). Taktéž získáte nástin celé naší trachtace z jiné perspektivy, což nemalá část z vás jistě uvítá.

Přátelé, rozhodl jsem, že tento opožděný report pojmu trochu jinak než obvykle a doufám, že mi to nebudete mít za zlé. O zápasech se budu zmiňovat pouze okrajově, protože jste to stejně všichni viděli a ti, co to neviděli, tak v podstatě o nic nepřišli. Boj to byl, ale bez gólů a tudíž i bez výhry. Celé to začalo ve středu po obědě…

Kdo toto na podzim tvrdil byl mnohdy považován za pomatence. I když se pár takových věřících a snílků našlo, většinový názor to rozhodně nebyl. Nyní jsou ale i tehdejší realisté zajisté rádi, že jsme tam kde jsme. Po úspěšné povánočně-novoroční jízdě naši borci předkolo play-off zvládli a loňský ročník se neopakuje. Úplně jasné to sice nebylo, ale plzeňskou záležitost jsme dokázali zvládnout poměrně s přehledem. Nyní nás čeká čtvrtfinále a v něm soupeř, se kterým jsme tu obdivuhodnou bodovací sérii začali. Soupeř z nejtěžších - vítěz základní části HC Mountfield České Budějovice. Tedy vzhůru dolů, na jih do rybníkářského kraje!

"Mám popisovat i středeční výjezd?", říkám si a přemítám, jak vlastně ten článek uvést. Nakonec docházím k tomu, že v úvodních větách popíšu tento svůj myšlenkový pochod a na časové ose začnu ve středu večer. Po výsledkově nevydařeném utkání, které skončilo divokým skóre 6:5 pro západočechy, jsme cestou zpět sčítali duše na čtvrteční výjezd a listina přislíbivších se zvolna plnila.

Den po vydařeném úvodním zápasu předkola se opět naši postavili svému soupeři v sérii s nadějí, že vybojovanou domácí výhodu dvou zápasů využijí naplno. Utkání předcházely dohady o tom, zda byla Plzeň v závěru minulého zápasu poškozena či ne a názory se různily, i když já mám v tomto ohledu jasno. Dále to pitvat nehodlám. Na pořadu byl nový zápas, nové souboje, nová překvapení.

Po základní části konečně začal den D a my jsme se postavili tváří v tvář Plzni. Všechny teoretické pro a proti, všechny teoretické plány a dohady zmizely v prachu minulosti a začala nová soutěž, ve které jde o všechno, o bytí a nebytí. Začátek v domácím prostředí nám dával nemalou výhodu a bylo jen na klucích, zda s ní naloží lépe než před rokem.

Poslední kolo základní části mělo rozluštit hádanku, které dva týmy z tria Kladno, Plzeň, Vítkovice si zahrají vyřazovací boje a na koho zbude černý Petr a spadne do play outu. Všeobecně se očekávalo, že smutnit bude Ostrava, ale nám to bylo fuk, nás zajímalo Kladýnko. V cestě stály Pardubice a i když někteří spekulovali, že by nám to mohly nechat, byla tu i druhá varianta a sice, že nás stáhnou sebou dolů. Takže myslím, že jistou motivaci přeci jen měli.

Reparát po nepovedeném závěru zápasu ve Varech jsme měli možnost složit již o dva dny později. Všem bylo jasné, že případná prohra by mohla být pro nás osudná. Přístup našich hráčů však od prvních minut jasně naznačoval, že s touto variantou nikdo z nich nepočítá.

S heslem pozdě, ale přece, přinášíme report z výjezdu do Karlsbadu. Z Kladna jsme vyrazili lehce po třetí hodině a jelikož jsme tentokrát nastupovali přísně podle seznamu, tak se vše trochu protáhlo. Času však bylo dost a cesta pěkně ubíhala, takže po několika zastávkách na doplnění pitiva jsme dorazili do Varů se solidní rezervou. Nevím jak vy, ale já jsem byl bytostně přesvědčen, že nějaký bod si určitě odvezeme.