Jak jsme prorokovali, tak se stalo. Série událostí a reprezentační přestávka se pozitivně odrazily na rozpoložení našeho mančaftu. Liberec prostě prohrával už před Kladnem. Ale nebylo by to Kladno, aby se to nezdramatizovalo a nezamotalo. Naštěstí ulevný odfrk zasvištěl éterem. Sacha Treille zase plazil jazyk. Stalo se tak po jeho třetím, nakonec neuznaném gólu. Ale nálady mu to neubralo a s radostí mně a Mišelovi poskytl popo, tedy pozápasové povídání.

Začíná být čím dál tím těžší nějak komentovat naše domácí prohry. My zdravě motivování v hledišti to nevzdáváme. Předpokládám, že kluci na ledě mají motivaci dvojnásobnou. Umlčet tlučhuby a pištce. Zároveň dokázat sami sobě, že na to mají. Dnes to nedokázali. Proto se například Jindrovi Kotrlovi nechtělo mluvit vůbec. Přesto se kousl a podal pár slov na vysvětlenou.

Po parádní výhře v Boleslavi nás čekal další důležitý zápas s odvěkým rivalem - Spartou. Rudí nastupovali k zápasu v těžké krizi, kterou my chtěli tímto mačem zažehnat. Přenést to dobré a oprostit se od toho špatného, takový byl cíl. Modrobílá družina ještě neřekla poslední slovo. To zatím úplně poslední vyřkl Martin Látal.

No to jsme se načekali. První vybojované tříbodové vítězství je na světě a odneslo to mocně podporované Brno. V utkání jsme byli jasně lepší a konečně až na jeden výpadek všechno fungovalo. Útočníci byli kde mají být a stříleli góly. Beci byli, kde mají být a nenechávali soupeři moc prostoru. V bráně byl Cigi a jistil celý šlapající ansámbl. Tak šel po zápase k mikrofonu.

Situace hokejová je trpká až hanba. Ale ono není všechno černobílé a nikdo nemá zájem na tom, aby Kladýnko úpělo na pozici bezesporu hanebné. Je velice snadné odsoudit kritikou lehkou jako pírko okamžiky, které tíží všechny zúčastněné jako těžká kovadlina. Všichni jsme jenom lidi a máme jeden cíl. Aspoň doufám. Doufá i modrobílý kapitán Pavel Patera.

Letošní sezóna kladenským po sedmi odehraných kolech moc radosti nepřinesla. V dosavadním průběhu ani jednou nevyhráli, získali celý jeden bod a výkony kolisají od průměrných po katastrofální. Kde hledat příčiny současné neutěšené situace?
Hlavami všech kladenských patriotů, přespolňáků, televizních komentátorů, pisálků i skutečných novinářů táhnou nejrůznější otázky a analýzy. Proč je Kladno poslední? Proč se mu nedaří vyhrávat zápasy? Odpovědí nabízí každý přehršel.

Jako sranda to není a nula v kolonce vstřelených gólů je tristní, ale situace není tak horká, jak by se mohlo zdát nebo jak by si asi někdo přál. Tomič mluvil klidně, rozumně a hlavně s vidinou lepších výsledků. Spousta hráčů je prostě mimo hru. Snad už se začnou vracet. Vyhrožovat baráží momentálně nemá smysl. To nepomůže nikomu. Takže o čem, že jsme se to vlastně bavili?

Je to mrzuté, když přijdete o vítězství v posledních minutách a následně padnete ještě na penalty. Je to pak vabank, jak správně řekl Petr Kasík. Bohužel miska vah byla v našem případně prázdnější a tak místo prvních letošních bodů vítáme usmolený jeden. Musíme zabrat. Ví to i Libor Procházka.

No tak teda včera nicmoc. Ale bojovalo se a to je podstatné. Boleslavský divadelní soubor máme za sebou a naše pozornost se teď přesune na Bukvice. Ještě předtím jsem pozval na slovíčko Honzu Platila. U některých je zapsán jako kontroverzní hráč, ale při rozhovoru působil naprosto v pohodě. Někdy se toho víc napovídá, než prožije.

Další ročník, dnes již dá se říci tradičního, klání "O pohár paní Poldi" začal sice slunečným sobotním ránem, avšak intenzita paprsků už nebyla taková, jako v předchozích letech. Stromy v okolí „klece“ trochu povyrostly a zázemí se tak nacházelo ve velmi studeném stínu. Většině hráčů chladno nevadilo, fanouškům a divákům však ano. Přesto se brzy začali od právě otevíraných stánků trousit první zvědavci k nám pod vyvěšenou sektorovou vlajku s jasným sdělením: "Kladýnko".